Když léčba nočního počurávání selhává
Každý rodič si přeje, aby bylo jeho dítě zdravé a spokojené. Pokud jej dlouhodobě trápí noční pomočování, má to výrazný vliv na kvalitu jeho života. Ačkoliv je v dnešní době možné enurézu (pomočování) léčit, jsou případy, kdy terapie není natolik úspěšná, jak by se čekalo. Jaké mohou být příčiny těchto obtíží a co lze v takových případech dělat?
Osmiletý Šimon je šikovný a společenský kluk, u kterého na první pohled nepoznáte, že by jej trápily jakékoliv potíže. S nočním pomočováním mu velice pomohlo chápavé okolí a rodina, zejména maminka – lékařka. První variantou léčby, kterou jim odborník po základním vyšetření doporučil, byla režimová opatření. Ta však nezabránila nočním nehodám, proto se rodina po nějaké době na lékaře obrátila znovu a chlapec dostal tabletovou léčbu. Díky ní se situace značně zlepšila a společně dostali enurézu pod kontrolu.
Většina rodin, které řeší zdravotní problém nočního pomočování, se potýká s celou řadou každodenních nepříjemností. Léčebný proces je dlouhodobý a to s sebou přináší riziko jeho selhání. Čím chroničtější je onemocnění, tím složitější je dodržet všechna léčebná opatření. Zabránit rozvoji depresí, problémům ve škole a následně v zaměstnání je obrovskou motivací ke správnému vyšetření a léčbě dětských pacientů s enurézou. Někdy se však může stát, že je efekt terapie malý.
Nejčastější příčiny selhání nastavené léčby
- Nedostatečná spolupráce pacienta. Zde hraje hlavní roli čas. Léčebná opatření vedoucí ke zmírnění pomočování se projeví většinou až s delším časovým odstupem, zejména ta režimového charakteru. Ochota ke spolupráci se bohužel snižuje nejen v rámci dodržování režimových opatření, ale také při medikamentózní terapii. Situaci může dále zhoršovat přidružené onemocnění, např. ADHD (porucha chování s hyperaktivitou). K zachování co nejvyšší míry spolupráce je důležité všemi cestami motivovat pacienta a jeho rodinu a opakovaně vše pečlivě a citlivě vysvětlovat. U dětských pacientů zvláště dobře pomáhá, pokud si v kalendáři zaznamenávají tzv. suché a mokré noci barevně či různými obrázky. Oblíbený obrázek tak může sloužit jako malá odměna za každou suchou noc.
- Špatně nebo neúplně diagnostikované onemocnění. U všech dětí, které na nastavenou léčbu nereagují tak, jak je obvyklé, je velice důležité, aby lékař zkontroloval všechna dosud provedená vyšetření. Specialista, který o dítě s enurézou pečuje, někdy vychází z vyšetření, která byla provedena již dříve a u jiných lékařů. V některých případech se tak odhalí přehlédnutá nebo opomenutá onemocnění. Může se jednat o onemocnění močových cest, chronickou zácpu či psychologicko-psychiatrická onemocnění, například již výše zmíněné ADHD. V této fázi je namístě také pečlivě zopakovat vytvoření pitné a mikční karty, které poskytnou informace o pitném režimu dítěte a o tvorbě moči přes den a v noci.
- Nesprávně prováděná léčba. Také léčba může být chybně nastavena, v tom případě je nutné zkontrolovat, zda léčebný postup přesně odpovídá aktuálním lékařským doporučením. Někdy však pacient doporučení špatně pochopí. Pak je namístě, aby mu lékař terapeutický postup pečlivě vysvětlil. V některých případech je potřeba také výraznější dohled rodičů.
Jak postupovat, pokud není léčba úspěšná?
V první řadě se doporučuje znovu zkusit léčbu enuretickým alarmem, pokud se nepoužíval zcela správně. Terapie alarmem by měla být minimálně tříměsíční a vyžaduje opravdu dobrou součinnost celé rodiny. Tato metoda je totiž náročná na důslednost a dlouhodobost. Příznivý efekt se však dostaví u 80 % pacientů po dvou až třech měsících používání.
Když lékař zjistí, že u dítěte dochází ke zvýšené tvorbě moči během noci (tzv. noční polyurii), přidá do terapie hormonální léky, které tvorbu moči sníží. K noční polyurii přispívají také některé další faktory, jsou to např. obezita, malý příjem tekutin přes den a zvýšený příjem soli a bílkovin ve večerních hodinách.
Pokud není ani tento přístup úspěšný, může lékař zvolit kombinovanou léčbu, navíc s tzv. anticholinergiky, které rovněž tlumí aktivitu hyperaktivního močového měchýře. Tyto léky se však nesmí podávat dětem, které trpí dlouhodobou zácpou anebo u nich po vymočení zůstává v močovém měchýři větší množství moči.
Jako poslední varianta léčby – při neúspěchu výše popsaných postupů – se podávají léky ze skupiny antidepresiv. K poměrně úspěšné léčbě enurézy se používají již dlouho, avšak přesný mechanismus jejich účinku není známý. Zvlášť u těchto léků je potřeba, aby na jejich užívání dohlíželi rodiče dítěte.
Ačkoliv je léčba nočního pomočování komplikovaná a zdlouhavá, nemusí pacienti a jejich rodiny i díky neustále pokračujícímu vědeckému výzkumu ztrácet naději na vyléčení, či alespoň podstatné zlepšení potíží.
(paf)
Zdroje
https://zena-in.cz/clanek/pribeh-renaty-me-dite-se-v-noci-pocurava
Drlík M., Heráček J., Kočárek J. Enuréza rezistentní na léčbu. Urol. pro praxi. 2017; 18 (4): 154–7.
