Pomočování čili enuréza je problém, který se týká téměř každého pátého dítěte. Doma bývá nepříjemné, ale co teprve tehdy, když chce dítě přespat u kamaráda? Můžete mu jako rodič pomoci?

Dítě s enurézou přespávající mimo domov provází neustálý strach z „mokré“ postele, která navíc není jeho. To představuje velmi stresující situaci. Jak můžete potomkovi pomoci odhodit obavy?

Jak dítě psychicky podpořit

Pomáhat dítěti, aby zůstalo během noci suché, je týmová práce. Podílejí se na ní lékaři i rodina. Především rodiče by měli být potomkovi oporou a povzbuzovat ho v překonávání strachu z přenocování mimo domov. Každý rodič může pro své dítě, které trápí pomočování, udělat následující:

1. Ukažte dítěti, že mu rozumíte. Řekněte mu, že víte a chápete, že „mokrá“ postel není jeho vina a že se z jeho strany nejedná o nějaké naschvály nebo lenost zajít si v noci na toaletu.
2. Ujistěte potomka, že stojíte po jeho boku. Často se stává, že pomočováním už někdo v rodině trpěl nebo trpí. Možná jste se i vy sami jako malí pomočovali. Nestyďte se s tím dítěti svěřit. Určitě se mu výrazně uleví a vzroste jeho důvěra k vám.
3. Povzbuzujte ho. Vaše dítě chce být jako ostatní děti. Chce si užít nejen spánek doma, ale i letní tábor, školní výlet nebo rodinnou dovolenou. Ubezpečte potomka o své víře, že zvládne noc v suchu i mimo domov.
4. Poraďte se s lékařem (pediatrem). Dětský lékař poskytne nejlepší informace o problému a cenné rady ohledně nočních „bezpečnostních“ opatření. Promluvte si s ním dřív, než vaše dítě potká první noc mimo domov.
5. Požádejte pediatra o návrhy zásahů a léčby, které dítěti pomohou zůstat celou noc v suchu i v neznámém prostředí.
6. Promluvte si s ostatními rodiči, vedoucím tábora nebo třídním učitelem. Jedním ze způsobů, jak usnadnit dítěti přespání mimo domov a vlastní postel, je rozhovor s osobami, které s ním budou v tu dobu pobývat. Když se dítě rozhodne přenocovat u kamaráda, proberte s jeho rodiči enurézu své ratolesti. Dítě bude klidnější, když bude vědět, že jeho možný „mokrý problém“ pro ně není tajemstvím. Rozumní rodiče kamaráda jistě zachovají diskrétnost.

(hah)

Zdroj: www.webmd.com/parenting/features/bedwetting-away-from-home

Čtěte dále

Náhlý návrat pomočování – co za tím může být?

Zvládal už váš potomek bez potíží vyměšování ve dne i v noci a najednou převlékáte postel ob den? Zkuste se zamyslet nejen nad celkovým zdravotním stavem dítěte, ale zvažte i nároky na psychiku. Jisté nemoci nebo stres se mohou projevit právě tzv. sekundární enurézou.

Pomočování dítěte jako varování – může za ním stát i sexuální zneužívání

Pomočování a další urologické obtíže nejsou u dětí nikterak vzácným problémem. Mnohdy je příčina nasnadě. V některých případech však mohou být urologické obtíže varovným projevem sexuálního zneužívání. Jak častý je tento děsivý problém a co dělat při podezření na sexuální zneužívání dítěte?

Kvůli nočnímu pomočování nemusíte dítěti tábor zakazovat

Bylo by zbytečné odepírat dítěti výlety či různé aktivity s kamarády jen kvůli nočnímu pomočování. Napovíme, jak se na podobné dobrodružství správně připravit.

Nenechte enuretika žíznit, hlavně v létě!

Při léčbě enurézy je nutné dodržovat správný pitný režim. Nadbytečný příjem vody však situaci zhoršuje, dehydratací ale ohrozíme dítě ještě více. Jak tedy správně pít?

Noční počurávání dítěte není zlobení, upozorňuje psychiatrička

Pokud se dítě ve školním věku dlouhodobě v noci počurává a snaha o řešení problému nepřináší kýžený výsledek, znamená to zátěž pro celou rodinu. Unavení rodiče tak mohou podlehnout beznadějným pocitům a jednat zkratovitě. Na řadu přichází křik či obviňování dítěte, nebo ještě hůř trestání potomka za něco, co nemůže ovlivnit. Jak nesnadnou situaci co nejlépe zvládnout a kde hledat podporu a pomoc, přibližuje v rozhovoru psychiatrička MUDr. Veronika Přibylová.

Když režimová opatření nepomůžou…

Vašemu dítěti je více než pět let a stále nevydrží v noci v suchu. Na radu lékařů jste zavedli veškerá možná režimová opatření, ať už se jedná o režim spánkový, pitný, nebo režim močení – vše máte v malíku. Přesto výsledek žádný. Co teď? Jsou léky řešením, nebo se jim máme raději vyhnout?