Pomočování čili enuréza je problém, který se týká téměř každého pátého dítěte. Doma bývá nepříjemné, ale co teprve tehdy, když chce dítě přespat u kamaráda? Můžete mu jako rodič pomoci?

Dítě s enurézou přespávající mimo domov provází neustálý strach z „mokré“ postele, která navíc není jeho. To představuje velmi stresující situaci. Jak můžete potomkovi pomoci odhodit obavy?

Jak dítě psychicky podpořit

Pomáhat dítěti, aby zůstalo během noci suché, je týmová práce. Podílejí se na ní lékaři i rodina. Především rodiče by měli být potomkovi oporou a povzbuzovat ho v překonávání strachu z přenocování mimo domov. Každý rodič může pro své dítě, které trápí pomočování, udělat následující:

1. Ukažte dítěti, že mu rozumíte. Řekněte mu, že víte a chápete, že „mokrá“ postel není jeho vina a že se z jeho strany nejedná o nějaké naschvály nebo lenost zajít si v noci na toaletu.
2. Ujistěte potomka, že stojíte po jeho boku. Často se stává, že pomočováním už někdo v rodině trpěl nebo trpí. Možná jste se i vy sami jako malí pomočovali. Nestyďte se s tím dítěti svěřit. Určitě se mu výrazně uleví a vzroste jeho důvěra k vám.
3. Povzbuzujte ho. Vaše dítě chce být jako ostatní děti. Chce si užít nejen spánek doma, ale i letní tábor, školní výlet nebo rodinnou dovolenou. Ubezpečte potomka o své víře, že zvládne noc v suchu i mimo domov.
4. Poraďte se s lékařem (pediatrem). Dětský lékař poskytne nejlepší informace o problému a cenné rady ohledně nočních „bezpečnostních“ opatření. Promluvte si s ním dřív, než vaše dítě potká první noc mimo domov.
5. Požádejte pediatra o návrhy zásahů a léčby, které dítěti pomohou zůstat celou noc v suchu i v neznámém prostředí.
6. Promluvte si s ostatními rodiči, vedoucím tábora nebo třídním učitelem. Jedním ze způsobů, jak usnadnit dítěti přespání mimo domov a vlastní postel, je rozhovor s osobami, které s ním budou v tu dobu pobývat. Když se dítě rozhodne přenocovat u kamaráda, proberte s jeho rodiči enurézu své ratolesti. Dítě bude klidnější, když bude vědět, že jeho možný „mokrý problém“ pro ně není tajemstvím. Rozumní rodiče kamaráda jistě zachovají diskrétnost.

(hah)

Zdroj: www.webmd.com/parenting/features/bedwetting-away-from-home

Čtěte dále

Jak zvládnout pomočování na letním táboře

Tato většinou hlavní prázdninová aktivita bývá pro dítě vždy velkým zážitkem a nejrůznější vzpomínky mu zůstávají až do dospělosti. Jak zařídit, aby se dítko s nočním pomočováním těšilo na tábor i příští rok?

Pomočování řešte rychle! Ničí duši

Enuréza je stresujícím faktorem nejen v životě dítěte. Jistou míru zátěže pociťuje celá rodina. Doufat, že se potíže vyřeší časem, se přitom nevyplácí. Následky mohou být celoživotní.

Ještě ve třetí třídě se Tonda občas v noci počural

Do Tondových pěti let maminka jeho noční nehody příliš neřešila. Počurával se často, zhruba každou druhou noc, ale holt dostal plenu a jeho rodiče doufali, že problém sám s věkem odezní. Jenže pak se narodil jeho mladší bráška Ondra a maminka se raději obrátila na odborníky.

Trpí vaše dítě nočním pomočováním? Zkuste doplnit klasickou léčbu alternativou

Noční pomočování značně zatěžuje psychiku dítěte i celé rodiny. Není tedy divu, že rodiče často vyhledávají odbornou pomoc. Kromě léty prověřené klasické léčby existují i alternativní metody, které mohou zmírnit obtíže spojené se samovolným únikem moči během spánku.

Noční počurávání dítěte není zlobení, upozorňuje psychiatrička

Pokud se dítě ve školním věku dlouhodobě v noci počurává a snaha o řešení problému nepřináší kýžený výsledek, znamená to zátěž pro celou rodinu. Unavení rodiče tak mohou podlehnout beznadějným pocitům a jednat zkratovitě. Na řadu přichází křik či obviňování dítěte, nebo ještě hůř trestání potomka za něco, co nemůže ovlivnit. Jak nesnadnou situaci co nejlépe zvládnout a kde hledat podporu a pomoc, přibližuje v rozhovoru psychiatrička MUDr. Veronika Přibylová.

Noční pomočování u dětí: do kolika let se jedná o běžný jev?

Noční enuréza označuje mimovolný únik celého objemu močového měchýře ve spánku. Potíže primárního nočního pomočování se týkají zejména dětí, mohou ale přetrvávat až do dospělosti. Dokdy lze tento problém brát jako nezávažný a kdy už je nutné vyhledat odborníka?