Včasný záchyt onemocnění a vlídný a trpělivý přístup rodičů – to jsou dvě z hlavních „ingrediencí“, které jsou třeba pro léčbu sekundární enurézy. Jde o noční pomočování, jež se objevilo v době, kdy se dítě v noci již nepočurávalo. Jak k tomuto problému přistupovat? To se mimo jiné dočtete v následujícím rozhovoru s praktickou lékařkou pro děti a dorost MUDr. Marií Kmoníčkovou, která se problematikou sekundární enurézy dlouhodobě zabývá. Případné dotazy jí můžete položit v naší online poradně.

Jak často se ve své praxi setkáváte s dětmi ve školním věku, které trpí nočním pomočováním?

Dle dostupných údajů cca 20 až 25 % šestiletých dětí trápí problém s nočním pomočováním. S věkem postupně počet dětí v dané věkové kategorii klesá. Tyto údaje odpovídají i mé praktické zkušenosti.

Dá se říct, že v případě sekundární enurézy je nejdůležitější včasný záchyt onemocnění?

Jednoznačně. Čím dříve pediatr o tomto problému ví, tím dříve je možné přijmout potřebná opatření a dítěti tím pomoci.

Co může pro dítě trpící nočním pomočováním udělat dětský lékař a kdy je třeba nějaké další speciální vyšetření?

Praktický lékař pro děti a dorost provede s dítětem a rodinou rozbor základních údajů, tzv. anamnézu, může zhodnotit tzv. pitnou a mikční kartu, tedy přehled toho, kdy dítě během celého dne pije a čurá, pošle dítě na základní vyšetření moči, případně ultrazvukové vyšetření močového ústrojí. Poté dle výsledků doporučí dítěti režimová opatření, případně mu předepíše léky.

• Zeptejte se lékařky v naší online poradně

Je nějaká hranice, o níž by se v souvislosti s nočním pomočováním dítěte dalo říct – tady to ještě rodina zvládne sama, a tady už je třeba poradit se s lékařem?

Dle nejmodernějších odborných názorů není třeba řešit pomočení ve spánku – ať v noci, nebo například po obědě – do 5 let věku dítěte. Praktický lékař pro děti a dorost by se měl při pravidelné preventivní prohlídce dítěte v 5 letech věku zabývat i těmito případnými obtížemi.

Máte zkušenost s tím, že rodiče se třeba u svého dítěte za tento problém stydí, a proto řešení odkládají?

Jednoznačně. Mnohdy se rodiče domnívají, že jejich dítě je „jediné“ trpící těmito obtížemi. Pro některé je úlevou, když se v poradně setkávají s rodiči, kteří řeší stejný problém.

Jaké následky si může nést dítě, jehož rodiče závažnost problému nočního pomočování neřeší, respektive nevyhledají lékařskou pomoc?

Dítě si může do dalšího života nést výrazný sociální hendikep, stydí se před vrstevníky, odmítá se účastnit škol v přírodě, letních táborů atd., a dostává se tak do sociální izolace. Tento vnější tlak následně ještě může zhoršit projevy nočního pomočování.

Jakých chyb by se v přístupu k dítěti, které trápí noční pomočování, měli rodiče vyvarovat?

Dítě za vznik těchto obtíží nijak nemůže, není to jeho chyba. Je nutné ho plně podporovat, vyzdvihovat jeho úspěchy. Rozhodně nesmíme dítě za noční „nehodu“ jakkoliv trestat.

Problémy s nočním pomočováním dítěte mohou být vleklé a rodiče mohou propadat beznaději a únavě. Co byste jim doporučila, jak k problému přistupovat?

Řešení těchto obtíží bývá proces trvající několik měsíců, i let. Je samozřejmě nutné většinově důsledně dodržovat doporučená režimová opatření a případně podávat dítěti pravidelně léky. Na druhé straně doporučuji rodičům, aby se případnými „neúspěchy“ příliš netrápili, někdy je i trochu „hodili za hlavu“. Jsou mnohem vážnější zdravotní obtíže, které musí některé rodiny řešit.

(zuj)

Dva příběhy z ordinace MUDr. Marie Kmoníčkové

• Chlapec, dnes již čerstvě dospělý, byl sledován od 5,5 roku věku pro úporné noční pomočování, které se dostavovalo dlouhodobě s prakticky denní frekvencí. V úvodu se nedařilo důsledně dodržovat režimová opatření, poté mu byla nasazena kombinace léků, intervaly vyšetření byly střídavé. Po 12. roce věku chlapec vyspěl, začal sám důsledně dbát na dodržování režimových opatření, přechodně užíval léky a stav se rychle úplně upravil.
• V současnosti 8letá dívenka byla v naší ambulanci vyšetřena okolo 7. roku věku pro přetrvávající noční pomočování, cca 3–4× týdně. Režimová opatření již rodina znala a důsledně je dodržovala. Bylo provedeno základní vyšetření, poté byly nasazeny léky a stav se během tři čtvrtě roku upravil. Dívenka se v úvodu obávala jet na školu v přírodě, následně (samozřejmě po dohodě rodičů s třídní učitelkou) vše zvládla a nedošlo k jejímu vyřazení z kolektivu třídy. 

Čtěte dále

Noční počurávání dítěte není zlobení, upozorňuje psychiatrička

Pokud se dítě ve školním věku dlouhodobě v noci počurává a snaha o řešení problému nepřináší kýžený výsledek, znamená to zátěž pro celou rodinu. Unavení rodiče tak mohou podlehnout beznadějným pocitům a jednat zkratovitě. Na řadu přichází křik či obviňování dítěte, nebo ještě hůř trestání potomka za něco, co nemůže ovlivnit. Jak nesnadnou situaci co nejlépe zvládnout a kde hledat podporu a pomoc, přibližuje v rozhovoru psychiatrička MUDr. Veronika Přibylová.

Rozhovor se specialistou na téma pomočování dětí

Poslechněte si rozhovor se specialistou na pomočování dětí. Host MUDr. Zdeněk Dítě mluví o tom, jak pomoci starším dětem s vyřešením problému nočního pomočování.

Suchá postel není sen. Máme tipy, jak to s dětmi natrénovat

Noční pomočování trápí každé páté pětileté dítě a každé dvacáté desetileté. Jsou mezi nimi i ty, které přes den moč bez problémů udrží. Známe několik způsobů, jak s mokrými nocemi skoncovat. Hlavně pamatujte, že tyto obtíže musíte s dětmi řešit citlivě a zároveň systematicky.

Šest tipů, aby dítě zvládlo noc mimo domov v suchu

Pomočování čili enuréza je problém, který se týká téměř každého pátého dítěte. Doma bývá nepříjemné, ale co teprve tehdy, když chce dítě přespat u kamaráda? Můžete mu jako rodič pomoci?

Co víme o příčinách nočního pomočování u dětí?

Noční pomočování neboli noční enuréza bývá u dětí do pěti let zcela běžnou záležitostí. Jde o přirozený vývojový projev dozrávání močové a nervové soustavy. Pokud se však noční „nehody“ objevují u starších dětí, je na čase začít pátrat po jiných příčinách.

Za nočním pomočováním může být i šikana

Jako šikanu lze označit jakékoli chování, kterým někdo dítěti opakovaně ubližuje. Nemusí se jednat pouze o fyzické útoky. Šikanou jsou také zastrašování, vydírání, ponižování či nadávky. Často se stává, že oběť šikany je agresorem (tedy tím, kdo šikanuje) nucena vykonávat různé nepříjemné úkoly.