Vyplatí se o nočním pomočování dítěte s okolím mluvit, anebo je lepší držet informace pod pokličkou? A když už se rozhodnete mluvit, co je důležité zmínit?

Enuréza neboli noční pomočování dítěte bývá v rodinách velké téma. Často toto onemocnění nebývá vnímáno jako nemoc, ale jenom jako jakási lenost dítěte, později i neschopnost rodiče. Dostavují se tak pocity nedostatečnosti jak u dětí, tak i u rodičů. Je třeba si uvědomit, že tento mýtus je velmi častý. Přestože vy víte, kde je pravda, mohou mít podobné řeči závažný dopad na psychiku. Enuréza tak bývá spojena s pocity studu a selhání. Z toho důvodu si rodiče, ale i děti a dospívající kladou otázku, jestli dané onemocnění konzultovat s okolím, nebo jej raději tajit.

Mluvit, či nikoliv?

Všeobecné povědomí o tom, že enuréza je nemoc, nezískají lidé sami od sebe. A ačkoliv jsou osvětové kampaně přínosné, nic nenahradí osobní zkušenost. Nebo aspoň kontakt s někým, kdo se s enurézou léčí. Přesto, který rodič chce, aby jeho dítě bylo první ve svém okolí? Aby se na něj ostatní dívali skrz prsty, než si uvědomí, že noční pomočování není o lenosti? Aby to zašlo tak daleko, že bude jejich milované dítě šikanované?

Často si proto rodiče kladou otázku, jestli je opravdu nutné, aby okolí dítěte o problému vědělo. Jestli nebude snazší vše skrývat. Myslí si, že tak svoje dítě chrání před posměchem okolí. Ale je tomu skutečně tak? Pro některé může být zatajování skutečně lepší volbou, ale jiné dítě bude mnohem víc ve stresu z toho, že se musí snažit být „někým jiným“, aby bylo milované. A chcete své dítě připravovat do života s tím, že musí část sebe skrývat?

Kdy mluvit…

Rozhodnutí promluvit o nemoci dítěte byste jako rodiče měli vždy konzultovat s ním. I když se vám může zdát malé, učíte ho tím, že na jeho názoru záleží, že ono samo si rozhoduje o svém těle a svých hranicích. Vhodné je promluvit v prostředí, kde předpokládáte, že se stane nějaká nehoda nebo nepůjde noční enurézu držet pod pokličkou. To bývá většinou u menších dětí, které jedou na školy v přírodě, lyžáky, výlety nebo různá zájmová soustředění a tábory. Tam může být výhodou, pokud o potížích učitelé/trenéři vědí. Na základě těchto vědomostí mohou ostatní děti poučit, že se jedná o nemoc, nikoliv o důvod k posměchu. Zároveň dohlédnou, jestli vaše dítě není odstrkované. Mluvit s vedoucími byste měli na rovinu, srozumitelně a jasně. Přece jen není enuréza ještě běžná věc jako třeba alergie. Dítě díky tomu získá někoho, za kým může v případě potřeby jít a kde se mu dostane zastání.

… a kdy raději mlčet?

Na zvážení je, jestli chcete enurézu komunikovat u starších dětí, které se stydí, cítily by se zahanbeny a v kolektivu zostuzeny. Zároveň v jejich případě víte, že s potřebnými pomůckami postel nepomočí a jsou schopny se v případě nehody obstarat samy. V úvahu – minimálně po dobu pobytu mimo známé prostředí – připadají také léky. Dítě by se mělo samo rozhodnout, která z variant pro něj bude méně stresující. Vy jako rodiče byste s ním po dané akci měli promluvit a probrat, jestli mu toto řešení vyhovovalo, splnilo očekávání, anebo je vhodné příště postupovat jinak.

Obtížná může být i komunikace v rodině, kde má každý na noční pomočování „svůj názor“. Samozřejmě je pro dítě vhodné, abyste jej naučili nelhat, stát si za svým a spolehnout se na to, že vy stojíte za ním. Pro vašeho potomka ovšem může být stresující se dlouhodobě neustále obhajovat, a tak se nedivte, pokud bude chtít o svém stavu lhát.

Jak konkrétně mluvit o enuréze

Když už se rozhodnete mluvit, je vhodné uvést:  

• co je enuréza,
• jak se projevuje (jak často, jak moc),
• jak se obstará samo dítě (má vlastní plenky/trenýrky – převleče se, převlíkne postel),
• jak mohou pomoct vedoucí/učitelé/trenéři/rodina/sourozenci.

Hlavně pamatujte, že být rodičem dítěte s enurézou není ničí selhání ani hanba. Jen to občas můžete mít těžší.

(rhl)

Zdroje:

https://www.urinefree.com.au/blog/how-to-handle-bedwetting-in-children-of-all-ages

https://www.theschoolrun.com/bedwetting-school-age-children

https://moosebaby.com.au/blogs/news/school-camp-bedwetting-tips-for-making-things-easier

Čtěte dále

Světový den nočního pomočování aneb V zájmu klidné rodiny

Enuréza je častý zdravotní problém, který veřejnost běžně podceňuje a zlehčuje. Rodiče spoléhají na to, že pomočování u jejich dětí samo vymizí, v horším případě děti trestají. Přitom jde o nemoc jako každou jinou, kterou lze navíc účinně a bezpečně léčit. Zvýšit povědomí o tomto problému by měl Světový den pomočování. Letos připadá na 17. října.

I s nočním pomočováním lze absolvovat letní tábor

Tábory jsou místem, kam se děti většinou těší. Je tam legrace, účastníci se mezi sebou poznávají a vznikají nová přátelství. Malí enuretici ale mohou mít strach kvůli svému hendikepu na takovou výpravu vyrazit. Poradíme, jak zařídit, aby si i oni mohli podobnou akci v pohodě užít.

Počurávání dětí může být příznakem cukrovky

Cukrovka 1. typu je celoživotní onemocnění, při kterém se inzulín v těle tvoří v nedostatečném množství. Hlavní funkce tohoto hormonu spočívá v hospodaření s krevním cukrem. Nemoc se většinou projeví buď v raném dětství, anebo v dospívání a jediná léčebná možnost spočívá v aplikaci inzulínu. Jak se cukrovka u dětí může projevovat?

Noční pomočování ze stresu – známe souvislosti i doporučené kroky

Zhoršily se u potomka potíže s nočním pomočováním, přestože jste v této oblasti udělali již dříve velký pokrok? Řešíte opět „mokré nehody“, i když už jste enurézu úplně odbourali? Jednou z možných příčin návratu těchto obtíží může být stres.

Noční počůrávání (dítěte) z pohledu rodiče

Noční pomočování není problém jenom dítěte, ačkoliv se na něj zaměřuje veškerá pozornost. Rodina funguje jako živý organismus a zdravotní komplikace jednoho z jejích členů se podepíšou i na všech ostatních. Kromě toho musí rodiče ustát tlak nejenom z rodiny a okolí, ale také tlak, který na sebe kladou sami.

Když léčba nočního počurávání selhává

Každý rodič si přeje, aby bylo jeho dítě zdravé a spokojené. Pokud jej dlouhodobě trápí noční pomočování, má to výrazný vliv na kvalitu jeho života. Ačkoliv je v dnešní době možné enurézu (pomočování) léčit, jsou případy, kdy terapie není natolik úspěšná, jak by se čekalo. Jaké mohou být příčiny těchto obtíží a co lze v takových případech dělat?