Promočená postel a nešťastné dítě. To je obrázek známý mnoha rodinám. Pomočování neboli enuréza je častým, ale naštěstí spíše přechodným stavem. Pokud zmizí do 5. roku věku potomka, většinou se nejedná o závažný problém. Které děti mohou být vznikem enurézy ohroženy a proč?

Od stresu po zácpu

Enuréza může mít mnoho příčin, od tělesných po psychické. Nejčastěji pomočování u dětí i dospělých způsobuje:

• malý močový měchýř – orgán nemusí byt dostatečně vyvinut k udržení moči,
• infekce močových cest – ztěžuje kontrolu nad měchýřem (k dalším příznakům patří pálení, časté močení či růžová moč),
• stres, strach, nejistota – děti může znejistit narození sourozence, změna školy nebo spaní v cizím prostředí,
• neurologické potíže (například stav po cévní mozkové příhodě), 
• cukrovka,
• zduření prostaty,
• spánková apnoe – pomočování může být příznakem stavu, kdy dítě během spánku na krátkou dobu přestává dýchat (často z důvodu zvětšených krčních mandlí či při jejich zánětu),
• chronická zácpa – svaly kontrolující defekaci kontrolují i močení, pokud je zácpa dlouhodobým problémem, svaly se stávají dysfunkčními a přispívají tak k rozvoji enurézy.

Tělo v nerovnováze

Na pomočování se mohou podílet i hormonální dysbalance, zejména poruchy produkce antidiuretického hormonu (ADH). Ten snižuje produkci moči během noci, což napomáhá jejímu udržení v průběhu spánku. Pokud tělo netvoří dostatek tohoto hormonu, tvorba moči je vyšší a to může vést k enuréze. Při cukrovce zase moč obsahuje vyšší množství glukózy (krevního cukru). Glukóza zvyšuje její osmolaritu, a tak se do moči dostává i více vody. To zvyšuje množství moči, což opět může vyústit až „mokrými“ nehodami.  

Co zvyšuje riziko enurézy 

Není přesně popsáno, které děti jsou pomočováním více ohroženy. Zdá se, že se na rozvoji tohoto problému podílí mnoho různých faktorů. Ke známým činitelům, co se rozvoje enurézy týká, patří:

• pohlaví – během časného dětství jsou rizika podobná pro obě pohlaví, u starších dětí je pak pravděpodobnost pomočování až 2× vyšší u chlapců,
• rodinná zátěž – pokud blízký příbuzný trpěl enurézou, dítě má vyšší nebezpečí jejího rozvoje,
• ADHD – u dětí trpících hyperaktivní poruchou s poruchou pozornosti je pomočování častější.

(cean)

Zdroj:
www.mayoclinic.org

Čtěte dále

Z veselého školáka hromádka neštěstí

Radostné dítě se vám mění před očima a odmítá chodit do školy? Nezavírejte před tím oči a situaci řešte.

Pomozte dětem překonat strach ze tmy, i ten může být příčinou nočního pomočování

Pokud dítě trápí noční pomočování, jehož příčinou nejsou žádné zdravotní problémy, může být viníkem strach. Konkrétně ze tmy. Rodiče často zapomínají na obavy, které mohou jejich potomka sužovat, má-li se uprostřed noci vydat sám na toaletu. Co situaci zlepší?

Nikolka se i v sedmi letech několikrát týdně v noci počurávala

Na preventivní prohlídce u praktického dětského lékaře v sedmi letech dívčina maminka uvedla, že se její dcera zhruba třikrát až čtyřikrát týdně v noci pomočuje. Problémy se zhoršují, když je dívka nemocná, unavená či ve stresu. Bez plen přes den je přitom od dvou a půl roku věku. Rodiče dříve obtíže neřešili, protože nevěřili, že nějaké řešení existuje. Také se za dceřiny nehody trochu styděli.

Pozor na stres ze začátku školy – může dočasně enurézu zhoršit

Pediatři a dětští urologové řeší u svých malých pacientů problém pomočování celoročně. Září je však tradičně spojeno s nárůstem počtu návštěv, při kterých je právě tato potíž tématem číslo jedna. Příčinou bývá zahájení školy a zavádění nových návyků.

Co víme o příčinách nočního pomočování u dětí?

Noční pomočování neboli noční enuréza bývá u dětí do pěti let zcela běžnou záležitostí. Jde o přirozený vývojový projev dozrávání močové a nervové soustavy. Pokud se však noční „nehody“ objevují u starších dětí, je na čase začít pátrat po jiných příčinách.

Když režimová opatření nepomůžou…

Vašemu dítěti je více než pět let a stále nevydrží v noci v suchu. Na radu lékařů jste zavedli veškerá možná režimová opatření, ať už se jedná o režim spánkový, pitný, nebo režim močení – vše máte v malíku. Přesto výsledek žádný. Co teď? Jsou léky řešením, nebo se jim máme raději vyhnout?