Promočená postel a nešťastné dítě. To je obrázek známý mnoha rodinám. Pomočování neboli enuréza je častým, ale naštěstí spíše přechodným stavem. Pokud zmizí do 5. roku věku potomka, většinou se nejedná o závažný problém. Které děti mohou být vznikem enurézy ohroženy a proč?

Od stresu po zácpu

Enuréza může mít mnoho příčin, od tělesných po psychické. Nejčastěji pomočování u dětí i dospělých způsobuje:

• malý močový měchýř – orgán nemusí byt dostatečně vyvinut k udržení moči,
• infekce močových cest – ztěžuje kontrolu nad měchýřem (k dalším příznakům patří pálení, časté močení či růžová moč),
• stres, strach, nejistota – děti může znejistit narození sourozence, změna školy nebo spaní v cizím prostředí,
• neurologické potíže (například stav po cévní mozkové příhodě), 
• cukrovka,
• zduření prostaty,
• spánková apnoe – pomočování může být příznakem stavu, kdy dítě během spánku na krátkou dobu přestává dýchat (často z důvodu zvětšených krčních mandlí či při jejich zánětu),
• chronická zácpa – svaly kontrolující defekaci kontrolují i močení, pokud je zácpa dlouhodobým problémem, svaly se stávají dysfunkčními a přispívají tak k rozvoji enurézy.

Tělo v nerovnováze

Na pomočování se mohou podílet i hormonální dysbalance, zejména poruchy produkce antidiuretického hormonu (ADH). Ten snižuje produkci moči během noci, což napomáhá jejímu udržení v průběhu spánku. Pokud tělo netvoří dostatek tohoto hormonu, tvorba moči je vyšší a to může vést k enuréze. Při cukrovce zase moč obsahuje vyšší množství glukózy (krevního cukru). Glukóza zvyšuje její osmolaritu, a tak se do moči dostává i více vody. To zvyšuje množství moči, což opět může vyústit až „mokrými“ nehodami.  

Co zvyšuje riziko enurézy 

Není přesně popsáno, které děti jsou pomočováním více ohroženy. Zdá se, že se na rozvoji tohoto problému podílí mnoho různých faktorů. Ke známým činitelům, co se rozvoje enurézy týká, patří:

• pohlaví – během časného dětství jsou rizika podobná pro obě pohlaví, u starších dětí je pak pravděpodobnost pomočování až 2× vyšší u chlapců,
• rodinná zátěž – pokud blízký příbuzný trpěl enurézou, dítě má vyšší nebezpečí jejího rozvoje,
• ADHD – u dětí trpících hyperaktivní poruchou s poruchou pozornosti je pomočování častější.

(cean)

Zdroj:
www.mayoclinic.org

Čtěte dále

Noční počůrávání (dítěte) z pohledu rodiče

Noční pomočování není problém jenom dítěte, ačkoliv se na něj zaměřuje veškerá pozornost. Rodina funguje jako živý organismus a zdravotní komplikace jednoho z jejích členů se podepíšou i na všech ostatních. Kromě toho musí rodiče ustát tlak nejenom z rodiny a okolí, ale také tlak, který na sebe kladou sami.

Školní rok začíná – velká změna, která může být příčinou nočního pomočování

Zatímco přes den si vaše dítě pomalu zvyká na nový školní rozvrh, během noci u něj může zcela nečekaně dojít k úniku moči. Změna v režimu aktivit dítěte v kombinaci se stresem z nového prostředí totiž může posloužit jako spouštěč pro vznik nebo obnovení problémů s nočním pomočování.

Rodiče se styděli, že se jejich 12letý syn počurává

Ještě v páté třídě na základní škole se Martin jednou až dvakrát týdně v noci počural. Odmítal proto jezdit na jakékoliv hromadné akce spojené s nočním přespáváním. Situace se postupně začala měnit až po návštěvě specialisty.

Jak spolu souvisí (dětské) počůrávání a psychika?

Psychika a pomočování jsou spolu úzce spojeny. Jedno ovlivňuje druhé. Jak tento začarovaný kruh přetnout, skoncovat s pomočováním a získat sebedůvěru?

Noční pomočování dětí: vyvracíme nejčastější mýty!

Tento zdravotní problém je spojován s celou řadou nepravdivých nebo mylných informací. Ty pak mohou být jednou z příčin neřešení nočního pomočování, což není pro postižené dítě dobré. Uvádíme proto vše na pravou míru.

Příběh Petra aneb má smysl léčit noční pomočování dítěte s psychologem?

Ačkoliv je dětská enuréza (tedy počurávání během dne či noci po pátém roce věku) považována za typické psychosomatické onemocnění, odborníci se na tyto obtíže někdy dívají z jiného úhlu. Jak připomínají psychologové, pediatři mnohdy tuto problematiku v psychosomatickém kontextu neřeší a dítě je léčeno pouze v okruhu pediatr–urolog–neurolog. Cílem úspěšné léčby je však mimo jiné zlepšit sebevědomí dítěte, jehož ztráta je téměř vždy důsledkem nepříjemných epizod úniku moči, ať už v rodině, či ve školním kolektivu. Má tedy smysl navštívit s dítětem psychologa?