Zvládal už váš potomek bez potíží vyměšování ve dne i v noci a najednou převlékáte postel ob den? Zkuste se zamyslet nejen nad celkovým zdravotním stavem dítěte, ale zvažte i nároky na psychiku. Jisté nemoci nebo stres se mohou projevit právě tzv. sekundární enurézou.

Některé děti se pomočují od narození – prostě jim dlouho trvá, než se naučí držet svůj močový měchýř pod kontrolou. Ve věku 5–6 let je takových dětí asi 15 %. Část z nich se s tímto problémem potýká ještě okolo 10–12 let věku. Ale objevení se potíží s pomočováním může probíhat i jinak. Dítě se naučí záchodové hygieně ve dne i v noci a vše funguje. Jenže pak se po nějaké době znovu začne pomočovat. Někdy je vyvolávající příčina zřejmá, jindy je potřeba po ní pátrat. Tento typ „mokrých nehod“ se nazývá sekundární enuréza.

Tělo může hlásit problém 

Důvodů, které mohou sekundární enurézu způsobit, je celá řada. Kdyby pomočování signalizovalo počátek vážného onemocnění, mohlo by se vám ignorování příznaků vymstít. Co může nastartování tohoto jevu signalizovat? 

• Infekci močových cest. Snad každá žena ji někdy měla, a proto ví, jak je nepříjemná. Neléčená infekce může postupovat výš a ohrozit ledviny.
• Diabetes (cukrovku). Když se v krvi hromadí nespotřebovaná glukóza, přestoupí hranici, pod kterou ji ještě ledviny udrží v těle. S ní odchází i voda a výsledkem je zvýšené množství moči. Nechat volně postupovat cukrovku je velmi nebezpečné!
• Obstruktivní spánkovou apnoe. Jde o situaci, kdy se mechanicky ucpávají dýchací cesty ve spánku. U dětí za to nejčastěji mohou nosní mandle. Spolu s enurézou pak přicházejí i problémy s nekvalitním spánkem. Výsledkem je únava, apatie či špatný prospěch ve škole.

Řešit, ne mávnout rukou 

Kromě těchto zásadních věcí by nás však měly zajímat i menší starosti potomků. Třeba to, že se jim nelíbí ve školce nebo škole, že je někdo šikanuje nebo na ně doléhají partnerské problémy rodičů. Nehledejte za každou cenu jen tělesnou příčinu pomočování. Upřímně se zamyslete, zda dítě neprožívá nadměrný stres. Pokud můžete pomoci, neváhejte. Hlavně však potomka za opakované pomočování netrestejte. Nedělá to schválně a možná si už přestalo věřit, že to ještě kdy zvládne. Dejte mu najevo lásku, pochopení, buďte na jeho straně. Pokud jste tomu nakloněni, lze využít i služeb rodinného psychologa.

(pez)

Zdroje:
www.webmd.com
www.kidney.org
www.webmd.com

Čtěte dále

Za počůrávání někdy může zácpa

U části dětí, které trpí nočním pomočováním, je příčinou potíží zácpa. Režimová opatření nebo léčba zácpy pomocí projímadel tak mohou přinést zásadní zlepšení. Jak to spolu může souviset?

Za nočním pomočováním mohou stát i geny

Zdědí-li po nás dítě kudrnaté vlasy nebo velké oči, pravděpodobně budeme rádi. Některé geny bychom ale potomkům raději nepředali. Primární noční enuréza patří mezi poruchy, na jejichž vzniku se podílí řada faktorů, geny nevyjímaje.

Jak být dítěti oporou, pokud se v noci počůrává

Být dítěti oporou může být někdy složité. Jak rozptýlit jeho obavy, pomoct mu postavit se posměškům spolužáků a na co nezapomenout?

Více „suchých nocí“ zajistí večerní rituály

Noční počůrávání může být u dítěte spojeno s úzkostí a rozrušením. Uklidnit malého pacienta a navodit pocit bezpečí dokážou večerní rituály. Nabízíme pár tipů, díky kterým se množství „suchých nocí“ bude určitě zvyšovat.

I s nočním pomočováním lze absolvovat letní tábor

Tábory jsou místem, kam se děti většinou těší. Je tam legrace, účastníci se mezi sebou poznávají a vznikají nová přátelství. Malí enuretici ale mohou mít strach kvůli svému hendikepu na takovou výpravu vyrazit. Poradíme, jak zařídit, aby si i oni mohli podobnou akci v pohodě užít.

Noční počurávání dítěte není zlobení, upozorňuje psychiatrička

Pokud se dítě ve školním věku dlouhodobě v noci počurává a snaha o řešení problému nepřináší kýžený výsledek, znamená to zátěž pro celou rodinu. Unavení rodiče tak mohou podlehnout beznadějným pocitům a jednat zkratovitě. Na řadu přichází křik či obviňování dítěte, nebo ještě hůř trestání potomka za něco, co nemůže ovlivnit. Jak nesnadnou situaci co nejlépe zvládnout a kde hledat podporu a pomoc, přibližuje v rozhovoru psychiatrička MUDr. Veronika Přibylová.