Nedobrovolný odchod moči v průběhu noci u jedinců starších 5 let bývá velmi citlivým tématem. Nejen pro děti, ale i pro rodiče. Mnoho okolností provázejících pomočování je však často zkresleno či nesprávně pochopeno. Která tvrzení jsou pravdivá a co lze odkázat mezi mýty?

Počůrávání je mezi dětmi běžné

FAKT: Enuréza trápí 15 až 20 % pěti- a šestiletých dětí, nepotýkáte se tedy s tímto problémem sami. Trvá totiž nějakou chvíli, než močový měchýř „vyspěje“. Většina dětí ho dokáže ovládat ve věku 4 let – během dne. V průběhu noci je pak mnoho dětí schopno kontrolovat svůj měchýř až kolem sedmého roku života.

Enuréza častěji postihuje chlapce

FAKT: Jedinci mužského pohlaví jsou k pomočování opravdu náchylnější – dokonce dvakrát častěji než děvčata. Většinou však s růstem tato potíž mizí. Jen velmi málo adolescentů trpí enurézou. Ze zmiňovaných necelých 20 % takto postižených dětí přetrvává problém s pomočováním u 2–3 % 14letých a u 1 % 15letých.

Chyba je na straně dítěte

MÝTUS: Toto tvrzení je samozřejmě nepravdivé. Za enurézu dítě nemůže a je zcela nevhodné ho za „mokré nehody“ trestat nebo mu je vyčítat. U potomka to může vyvolat frustraci, což má nepříznivý vliv na jeho psychosociální vývoj. Dítěti ani sobě hněvem nijak nepomůžete a zcela jistě se výtkami nevyřeší problém s počůráváním – může se naopak i zhoršit.

Za pomočováním může stát zácpa

FAKT: Naplněné střevo může mít dopad na schopnost močového měchýře udržet moč i na jeho kontrolu během noci. Pokud upravíte stravovací režim, tedy zařadíte do jídelníčku více ovoce a zeleniny a budete pamatovat na tekutiny, možná vyřešíte jak zácpu, tak i počůrávání.

Léky nejsou řešením

MÝTUS: U menších dětí se často doporučuje vyčkávat, zda problém sám nezmizí, u starších pak zvážit některou z možností režimové terapie. Tato doporučení jsou samozřejmě platná, ale i medikace má svůj význam. Může problém s pomočováním krátkodobě vyřešit, ale existuje i riziko, že se po vysazení léčby vše vrátí do původního stavu. Každý by si asi přál zázračnou pilulku, která odstraní jakékoliv potíže. Taková ale neexistuje. Problém je tak nejlepší konzultovat s lékařem, který doporučí terapii vhodnou právě pro vaše dítě. Zároveň, je-li to třeba, může zvážit, zda není zapotřebí farmakoterapie, a pokud ano, předepíše tu nejúčinnější. 

(cean)

Zdroje:
www.webmd.com
www.netdoctor.co.uk

Čtěte dále

Denní pomočování: součást dětského vývoje, nebo příznak závažné nemoci

Denní pomočování je poměrně častým problémem u menších dětí. Když zabrousíme do našich vzpomínek, určitě si na nějakou tu vlhkou nehodu také vzpomeneme. Nechtěný únik moči během dne může být totiž způsoben celou řadou příčin, od naprosto nezávažných až po život ohrožující choroby.

Jak probíhá diagnóza noční enurézy

Chystáte se k lékaři s dítětem, které se v noci pomočuje? Napovíme, co vás čeká. Není však žádný důvod k obavám, vyšetření nejsou pro malého pacienta zátěží.

Nikolka se i v sedmi letech několikrát týdně v noci počurávala

Na preventivní prohlídce u praktického dětského lékaře v sedmi letech dívčina maminka uvedla, že se její dcera zhruba třikrát až čtyřikrát týdně v noci pomočuje. Problémy se zhoršují, když je dívka nemocná, unavená či ve stresu. Bez plen přes den je přitom od dvou a půl roku věku. Rodiče dříve obtíže neřešili, protože nevěřili, že nějaké řešení existuje. Také se za dceřiny nehody trochu styděli.

Noční pomočování dětí: vyvracíme nejčastější mýty!

Tento zdravotní problém je spojován s celou řadou nepravdivých nebo mylných informací. Ty pak mohou být jednou z příčin neřešení nočního pomočování, což není pro postižené dítě dobré. Uvádíme proto vše na pravou míru.

Za nočním pomočováním mohou stát i geny

Zdědí-li po nás dítě kudrnaté vlasy nebo velké oči, pravděpodobně budeme rádi. Některé geny bychom ale potomkům raději nepředali. Primární noční enuréza patří mezi poruchy, na jejichž vzniku se podílí řada faktorů, geny nevyjímaje.

Příběh Petra aneb má smysl léčit noční pomočování dítěte s psychologem?

Ačkoliv je dětská enuréza (tedy počurávání během dne či noci po pátém roce věku) považována za typické psychosomatické onemocnění, odborníci se na tyto obtíže někdy dívají z jiného úhlu. Jak připomínají psychologové, pediatři mnohdy tuto problematiku v psychosomatickém kontextu neřeší a dítě je léčeno pouze v okruhu pediatr–urolog–neurolog. Cílem úspěšné léčby je však mimo jiné zlepšit sebevědomí dítěte, jehož ztráta je téměř vždy důsledkem nepříjemných epizod úniku moči, ať už v rodině, či ve školním kolektivu. Má tedy smysl navštívit s dítětem psychologa?