Nedobrovolný odchod moči v průběhu noci u jedinců starších 5 let bývá velmi citlivým tématem. Nejen pro děti, ale i pro rodiče. Mnoho okolností provázejících pomočování je však často zkresleno či nesprávně pochopeno. Která tvrzení jsou pravdivá a co lze odkázat mezi mýty?

Počůrávání je mezi dětmi běžné

FAKT: Enuréza trápí 15 až 20 % pěti- a šestiletých dětí, nepotýkáte se tedy s tímto problémem sami. Trvá totiž nějakou chvíli, než močový měchýř „vyspěje“. Většina dětí ho dokáže ovládat ve věku 4 let – během dne. V průběhu noci je pak mnoho dětí schopno kontrolovat svůj měchýř až kolem sedmého roku života.

Enuréza častěji postihuje chlapce

FAKT: Jedinci mužského pohlaví jsou k pomočování opravdu náchylnější – dokonce dvakrát častěji než děvčata. Většinou však s růstem tato potíž mizí. Jen velmi málo adolescentů trpí enurézou. Ze zmiňovaných necelých 20 % takto postižených dětí přetrvává problém s pomočováním u 2–3 % 14letých a u 1 % 15letých.

Chyba je na straně dítěte

MÝTUS: Toto tvrzení je samozřejmě nepravdivé. Za enurézu dítě nemůže a je zcela nevhodné ho za „mokré nehody“ trestat nebo mu je vyčítat. U potomka to může vyvolat frustraci, což má nepříznivý vliv na jeho psychosociální vývoj. Dítěti ani sobě hněvem nijak nepomůžete a zcela jistě se výtkami nevyřeší problém s počůráváním – může se naopak i zhoršit.

Za pomočováním může stát zácpa

FAKT: Naplněné střevo může mít dopad na schopnost močového měchýře udržet moč i na jeho kontrolu během noci. Pokud upravíte stravovací režim, tedy zařadíte do jídelníčku více ovoce a zeleniny a budete pamatovat na tekutiny, možná vyřešíte jak zácpu, tak i počůrávání.

Léky nejsou řešením

MÝTUS: U menších dětí se často doporučuje vyčkávat, zda problém sám nezmizí, u starších pak zvážit některou z možností režimové terapie. Tato doporučení jsou samozřejmě platná, ale i medikace má svůj význam. Může problém s pomočováním krátkodobě vyřešit, ale existuje i riziko, že se po vysazení léčby vše vrátí do původního stavu. Každý by si asi přál zázračnou pilulku, která odstraní jakékoliv potíže. Taková ale neexistuje. Problém je tak nejlepší konzultovat s lékařem, který doporučí terapii vhodnou právě pro vaše dítě. Zároveň, je-li to třeba, může zvážit, zda není zapotřebí farmakoterapie, a pokud ano, předepíše tu nejúčinnější. 

(cean)

Zdroje:
www.webmd.com
www.netdoctor.co.uk

Čtěte dále

Kdy je na nočník ještě brzy

Období druhého a třetího roku života dítěte je výjimečné v mnoha aspektech. Dítě je často již schopné kontrolovat vylučování stolice a moči a začíná být vysazováno na nočník. Rady pediatrů na toto téma by se daly shrnout do tří slov: neuspěchat, netrestat a nesrovnávat!

Noční počůrávání (dítěte) z pohledu rodiče

Noční pomočování není problém jenom dítěte, ačkoliv se na něj zaměřuje veškerá pozornost. Rodina funguje jako živý organismus a zdravotní komplikace jednoho z jejích členů se podepíšou i na všech ostatních. Kromě toho musí rodiče ustát tlak nejenom z rodiny a okolí, ale také tlak, který na sebe kladou sami.

Enuréza netrápí jen malé děti, ale i téměř dospělé

Až 2 z 10 mladých dospělých lidí trpí nepříjemným zdravotním problémem – nočním pomočováním. Tzv. enuréza obtěžuje jak mladé muže, tak dospívající ženy. Zejména pak ty jedince, kteří již měli s pomočování potíže v dětství. Řešení naštěstí existuje.

Noční pomočování u dětí: do kolika let se jedná o běžný jev?

Noční enuréza označuje mimovolný únik celého objemu močového měchýře ve spánku. Potíže primárního nočního pomočování se týkají zejména dětí, mohou ale přetrvávat až do dospělosti. Dokdy lze tento problém brát jako nezávažný a kdy už je nutné vyhledat odborníka?

Z veselého školáka hromádka neštěstí

Radostné dítě se vám mění před očima a odmítá chodit do školy? Nezavírejte před tím oči a situaci řešte.

Příběh Petra aneb má smysl léčit noční pomočování dítěte s psychologem?

Ačkoliv je dětská enuréza (tedy počurávání během dne či noci po pátém roce věku) považována za typické psychosomatické onemocnění, odborníci se na tyto obtíže někdy dívají z jiného úhlu. Jak připomínají psychologové, pediatři mnohdy tuto problematiku v psychosomatickém kontextu neřeší a dítě je léčeno pouze v okruhu pediatr–urolog–neurolog. Cílem úspěšné léčby je však mimo jiné zlepšit sebevědomí dítěte, jehož ztráta je téměř vždy důsledkem nepříjemných epizod úniku moči, ať už v rodině, či ve školním kolektivu. Má tedy smysl navštívit s dítětem psychologa?