Líbí se vám článek?
Světový den pomočování 2024: Nezůstávejte s problémem sami!
Malé děti se počurávají běžně. Pokud to ale trvá i po pátém roce věku a děje se tak pravidelně během noci, rodiče by měli zpozornět. A nejen to – měli by se včas poradit s lékařem.
Když režimová opatření nepomůžou…
Vašemu dítěti je více než pět let a stále nevydrží v noci v suchu. Na radu lékařů jste zavedli veškerá možná režimová opatření, ať už se jedná o režim spánkový, pitný, nebo režim močení – vše máte v malíku. Přesto výsledek žádný. Co teď? Jsou léky řešením, nebo se jim máme raději vyhnout?
Léčba nočního pomočování je běh na dlouhou trať. Dítě netrestejte a „neúspěchy“ se netrapte
Včasný záchyt onemocnění a vlídný a trpělivý přístup rodičů – to jsou dvě z hlavních „ingrediencí“, které jsou třeba pro léčbu sekundární enurézy. Jde o noční pomočování, jež se objevilo v době, kdy se dítě v noci již nepočurávalo. Jak k tomuto problému přistupovat? To se mimo jiné dočtete v následujícím rozhovoru s praktickou lékařkou pro děti a dorost MUDr. Marií Kmoníčkovou, která se problematikou sekundární enurézy dlouhodobě zabývá. Případné dotazy jí můžete položit v naší online poradně.
Nenechá vás „močák“ vyspat? Možná trpíte nykturií
Noční polyurie neboli nykturie je odborný název pro nadměrné noční močení. Během spánku tělo obvykle produkuje menší množství moči, ale zato více koncentrované. Tak vydržíme v noci spát 6–8 hodin, aniž bychom museli jít na toaletu. Co když ale tento model nefunguje?
Chodíte v noci často močit? Důvodem může být spánková apnoe!
Spánek rušený neustálým odbíháním na toaletu není kvalitní. Tyto potíže se nazývají nykturie a nemusí za nimi stát jen onemocnění močového traktu. Jednou z často přehlížených příčin je i nemoc, kterou lze objevit ve specializované laboratoři – tzv. spánková apnoe.
Příběh Petra aneb má smysl léčit noční pomočování dítěte s psychologem?
Ačkoliv je dětská enuréza (tedy počurávání během dne či noci po pátém roce věku) považována za typické psychosomatické onemocnění, odborníci se na tyto obtíže někdy dívají z jiného úhlu. Jak připomínají psychologové, pediatři mnohdy tuto problematiku v psychosomatickém kontextu neřeší a dítě je léčeno pouze v okruhu pediatr–urolog–neurolog. Cílem úspěšné léčby je však mimo jiné zlepšit sebevědomí dítěte, jehož ztráta je téměř vždy důsledkem nepříjemných epizod úniku moči, ať už v rodině, či ve školním kolektivu. Má tedy smysl navštívit s dítětem psychologa?
