Líbí se vám článek?
Kromě léčby pomohla i výborná spolupráce s rodinou osmileté Elišky
Eliška dosud vážně nestonala, s ničím se dlouhodobě neléčí. Její psychomotorický vývoj i růst jsou zcela v normě. Ráda sportuje, v době návštěvy naší ordinace chodila do druhé třídy. S maminkou přišla kvůli nočnímu pomočování. Přes den je bez plenky od 2,5 let, ale v noci zatím vydržela suchá maximálně týden v kuse. Zhruba pětkrát až šestkrát týdně se pomočovala, jiné symptomy (stavy výrazného nucení na močení, úniky moče v bdělém stavu, zácpu, infekce močových cest) neměla.
Jak vybrat ten správný kroužek pro dítě s pomočováním?
Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. To platí i při výběru volnočasových aktivit. Nelze ovšem potomka nutit dělat něco, co ho nebaví nebo při čem se necítí dobře.
Když léčba nočního počurávání selhává
Každý rodič si přeje, aby bylo jeho dítě zdravé a spokojené. Pokud jej dlouhodobě trápí noční pomočování, má to výrazný vliv na kvalitu jeho života. Ačkoliv je v dnešní době možné enurézu (pomočování) léčit, jsou případy, kdy terapie není natolik úspěšná, jak by se čekalo. Jaké mohou být příčiny těchto obtíží a co lze v takových případech dělat?
Počůrávání v dětském věku není jen o mokrém prostěradle
Do pěti let věku zvládne udržet moč ve dne i v noci kolem 85 % dětí. Pokud však pomočování přetrvává i po pátém roce, je na čase vyhledat odbornou pomoc. Problém jednak může značit závažnější zdravotní potíže, na straně druhé navíc bývá spojen se sociálním stresem.
Noční pomočování: nehledejte viníka, hledejte řešení
Noční pomočování je poměrně běžným a většinou nezávažným problémem dětského věku. Únik moči během spánku nijak neovlivňuje zdravý růst dítěte. Epizody nočního pomočování však mohou značně ovlivnit psychiku dítěte i celé rodiny. Rodiče by v žádném případě neměli vinit z pomočování svého potomka nebo sami sebe. Vědomá chyba totiž nebývá ani na jedné straně.
Noční počurávání dítěte není zlobení, upozorňuje psychiatrička
Pokud se dítě ve školním věku dlouhodobě v noci počurává a snaha o řešení problému nepřináší kýžený výsledek, znamená to zátěž pro celou rodinu. Unavení rodiče tak mohou podlehnout beznadějným pocitům a jednat zkratovitě. Na řadu přichází křik či obviňování dítěte, nebo ještě hůř trestání potomka za něco, co nemůže ovlivnit. Jak nesnadnou situaci co nejlépe zvládnout a kde hledat podporu a pomoc, přibližuje v rozhovoru psychiatrička MUDr. Veronika Přibylová.
