Enuréza je stresujícím faktorem nejen v životě dítěte. Jistou míru zátěže pociťuje celá rodina. Doufat, že se potíže vyřeší časem, se přitom nevyplácí. Následky mohou být celoživotní.

Pomočování je stav, kterým trpí až 20 % pětiletých dětí, 10 % desetiletých a 3 % patnáctiletých osob. Není-li tento problém léčen, překoná ho ročně samo asi 14 % dětí. V malém množství případů ale enuréza přetrvává až do dospělosti, kdy její důsledky dosahují mnohem větších rozměrů. 

Pošramocená psychika

Je známo, že enuréza má značný vliv na sebevědomí. Nemocným ho sráží napětí v rodině, sociální odloučení a selhání léčby. Až polovině dětí, které se pomočují, se někdo vysmívá. Enuretici se tak často cítí ponížení a zmatení. A to zejména tehdy, pokud se u nich příznaky kromě nocí objevují i ve dne. Sebevědomí u takto trpících osob je v porovnání s vrstevníky mnohem nižší. Průzkumy uvádějí, že děti na základních školách označují pomočování za jednu ze tří nejvíc stresujících životních situací (na výběr měli respondenti z 11 těžkých momentů). Enurézu předběhl jen rozvod rodičů a hlasité rodinné hádky. Děti s tímto problémem jsou navíc ve větším riziku emocionálního zneužívání, zejména pokud žijí v dysfunkční rodině. Mokré nehody nemohou většinou ovlivnit, a proto tresty jen zhoršují stav jejich sebevědomí. Pokud enuréza přetrvá do dospělosti, jsou tito dospělí ohroženi zejména depresí, trvale nízkým sebevědomím a poruchami spánku.

Problémy ve společnosti

Vyloučení z kolektivu a společných akcí je to, čeho se děti trpící pomočováním bojí nejvíce. Méně často se účastní hromadných událostí jako jsou tábory, přespávání u vrstevníků či rodinné dovolené. Enuretici mívají také obavy, že jejich pokoj zapáchá močí, a proto se bojí k sobě pozvat kamarády. To vše k odloučení z kolektivu jen přispívá a má negativní dopad na vývoj dítěte. U dospělých pacientů může pomočování ovlivnit výběr zaměstnání, pracovní výkony i účast na společenských aktivitách. 

Odklad nic neřeší

Nejen dítě, ale celá rodina bývá enurézou postižena. Rodiče se nejčastěji obávají právě psychických a sociálních dopadů na vývoj potomka. Zároveň pro ně pomočování znamená práci navíc, například s praním prádla. Pamatujte, že pokud je enuréza včas identifikována a řešena, tyto následky je možné minimalizovat. Máte-li podezření, že potomka trápí tento problém, kontaktujte proto lékaře, aby mohla být léčba zahájena co nejdříve.

(cean)

Zdroj:
www.myvmc.com

Čtěte dále

Kvůli nočnímu pomočování nemusíte dítěti tábor zakazovat

Bylo by zbytečné odepírat dítěti výlety či různé aktivity s kamarády jen kvůli nočnímu pomočování. Napovíme, jak se na podobné dobrodružství správně připravit.

Šest tipů, aby dítě zvládlo noc mimo domov v suchu

Pomočování čili enuréza je problém, který se týká téměř každého pátého dítěte. Doma bývá nepříjemné, ale co teprve tehdy, když chce dítě přespat u kamaráda? Můžete mu jako rodič pomoci?

Více „suchých nocí“ zajistí večerní rituály

Noční počůrávání může být u dítěte spojeno s úzkostí a rozrušením. Uklidnit malého pacienta a navodit pocit bezpečí dokážou večerní rituály. Nabízíme pár tipů, díky kterým se množství „suchých nocí“ bude určitě zvyšovat.

Noční počůrávání a chrápání? Mohou spolu souviset

Stále ještě pátráte po tom, proč se váš potomek v noci počůrává? Zkuste si v noci poslechnout, jak dýchá. Pokud dítě chrápe nebo špatně a přerývaně oddychuje, možná je váš problém vyřešen.

I s nočním pomočováním lze absolvovat letní tábor

Tábory jsou místem, kam se děti většinou těší. Je tam legrace, účastníci se mezi sebou poznávají a vznikají nová přátelství. Malí enuretici ale mohou mít strach kvůli svému hendikepu na takovou výpravu vyrazit. Poradíme, jak zařídit, aby si i oni mohli podobnou akci v pohodě užít.

Příběh Petra aneb má smysl léčit noční pomočování dítěte s psychologem?

Ačkoliv je dětská enuréza (tedy počurávání během dne či noci po pátém roce věku) považována za typické psychosomatické onemocnění, odborníci se na tyto obtíže někdy dívají z jiného úhlu. Jak připomínají psychologové, pediatři mnohdy tuto problematiku v psychosomatickém kontextu neřeší a dítě je léčeno pouze v okruhu pediatr–urolog–neurolog. Cílem úspěšné léčby je však mimo jiné zlepšit sebevědomí dítěte, jehož ztráta je téměř vždy důsledkem nepříjemných epizod úniku moči, ať už v rodině, či ve školním kolektivu. Má tedy smysl navštívit s dítětem psychologa?