Enuréza je stresujícím faktorem nejen v životě dítěte. Jistou míru zátěže pociťuje celá rodina. Doufat, že se potíže vyřeší časem, se přitom nevyplácí. Následky mohou být celoživotní.

Pomočování je stav, kterým trpí až 20 % pětiletých dětí, 10 % desetiletých a 3 % patnáctiletých osob. Není-li tento problém léčen, překoná ho ročně samo asi 14 % dětí. V malém množství případů ale enuréza přetrvává až do dospělosti, kdy její důsledky dosahují mnohem větších rozměrů. 

Pošramocená psychika

Je známo, že enuréza má značný vliv na sebevědomí. Nemocným ho sráží napětí v rodině, sociální odloučení a selhání léčby. Až polovině dětí, které se pomočují, se někdo vysmívá. Enuretici se tak často cítí ponížení a zmatení. A to zejména tehdy, pokud se u nich příznaky kromě nocí objevují i ve dne. Sebevědomí u takto trpících osob je v porovnání s vrstevníky mnohem nižší. Průzkumy uvádějí, že děti na základních školách označují pomočování za jednu ze tří nejvíc stresujících životních situací (na výběr měli respondenti z 11 těžkých momentů). Enurézu předběhl jen rozvod rodičů a hlasité rodinné hádky. Děti s tímto problémem jsou navíc ve větším riziku emocionálního zneužívání, zejména pokud žijí v dysfunkční rodině. Mokré nehody nemohou většinou ovlivnit, a proto tresty jen zhoršují stav jejich sebevědomí. Pokud enuréza přetrvá do dospělosti, jsou tito dospělí ohroženi zejména depresí, trvale nízkým sebevědomím a poruchami spánku.

Problémy ve společnosti

Vyloučení z kolektivu a společných akcí je to, čeho se děti trpící pomočováním bojí nejvíce. Méně často se účastní hromadných událostí jako jsou tábory, přespávání u vrstevníků či rodinné dovolené. Enuretici mívají také obavy, že jejich pokoj zapáchá močí, a proto se bojí k sobě pozvat kamarády. To vše k odloučení z kolektivu jen přispívá a má negativní dopad na vývoj dítěte. U dospělých pacientů může pomočování ovlivnit výběr zaměstnání, pracovní výkony i účast na společenských aktivitách. 

Odklad nic neřeší

Nejen dítě, ale celá rodina bývá enurézou postižena. Rodiče se nejčastěji obávají právě psychických a sociálních dopadů na vývoj potomka. Zároveň pro ně pomočování znamená práci navíc, například s praním prádla. Pamatujte, že pokud je enuréza včas identifikována a řešena, tyto následky je možné minimalizovat. Máte-li podezření, že potomka trápí tento problém, kontaktujte proto lékaře, aby mohla být léčba zahájena co nejdříve.

(cean)

Zdroj:
www.myvmc.com

Čtěte dále

Noční pomočování u dětí: do kolika let se jedná o běžný jev?

Noční enuréza označuje mimovolný únik celého objemu močového měchýře ve spánku. Potíže primárního nočního pomočování se týkají zejména dětí, mohou ale přetrvávat až do dospělosti. Dokdy lze tento problém brát jako nezávažný a kdy už je nutné vyhledat odborníka?

Když režimová opatření nepomůžou…

Vašemu dítěti je více než pět let a stále nevydrží v noci v suchu. Na radu lékařů jste zavedli veškerá možná režimová opatření, ať už se jedná o režim spánkový, pitný, nebo režim močení – vše máte v malíku. Přesto výsledek žádný. Co teď? Jsou léky řešením, nebo se jim máme raději vyhnout?

Pozor na stres ze začátku školy – může dočasně enurézu zhoršit

Pediatři a dětští urologové řeší u svých malých pacientů problém pomočování celoročně. Září je však tradičně spojeno s nárůstem počtu návštěv, při kterých je právě tato potíž tématem číslo jedna. Příčinou bývá zahájení školy a zavádění nových návyků.

Deset mýtů o nočním pomočování u dětí

Přestože noční pomočování děti nijak vážně neohrožuje, může mít vliv na pohodu celé rodiny. Jeho úspěšné odstranění vyžaduje od rodičů porozumění a trpělivost. Nenechte se zmást mýty a začněte s ním bojovat vybaveni správnými informacemi.

Noční pomočování se vrátilo, co může být příčinou?

Maminka pětiletého Vojty se obrátila na dětského lékaře, syn se totiž opětovně začal v noci pomočovat. Rodiče tím byli zaskočení, již zhruba rok totiž podobnou příhodu v noci neměl. Vojtu čekala série různých vyšetření a rodina také začala podrobně vyplňovat pitný a mikční deník.

Silná pětka pro zvládnutí nočního pomočování

Léčba nočního pomočování je velmi komplexní záležitostí. Na terapii se nejčastěji podílí odborníci z oboru dětského lékařství. Pediatři však mohou na pomoc povolat rehabilitační pracovníky, psychoterapeuty a v krajním případě i specialisty v oboru chirurgie. Cílem jejich konání je totiž šťastné a suché dítě.