Enuréza je stresujícím faktorem nejen v životě dítěte. Jistou míru zátěže pociťuje celá rodina. Doufat, že se potíže vyřeší časem, se přitom nevyplácí. Následky mohou být celoživotní.
Pomočování je stav, kterým trpí až 20 % pětiletých dětí, 10 % desetiletých a 3 % patnáctiletých osob. Není-li tento problém léčen, překoná ho ročně samo asi 14 % dětí. V malém množství případů ale enuréza přetrvává až do dospělosti, kdy její důsledky dosahují mnohem větších rozměrů.
Pošramocená psychika
Je známo, že enuréza má značný vliv na sebevědomí. Nemocným ho sráží napětí v rodině, sociální odloučení a selhání léčby. Až polovině dětí, které se pomočují, se někdo vysmívá. Enuretici se tak často cítí ponížení a zmatení. A to zejména tehdy, pokud se u nich příznaky kromě nocí objevují i ve dne. Sebevědomí u takto trpících osob je v porovnání s vrstevníky mnohem nižší. Průzkumy uvádějí, že děti na základních školách označují pomočování za jednu ze tří nejvíc stresujících životních situací (na výběr měli respondenti z 11 těžkých momentů). Enurézu předběhl jen rozvod rodičů a hlasité rodinné hádky. Děti s tímto problémem jsou navíc ve větším riziku emocionálního zneužívání, zejména pokud žijí v dysfunkční rodině. Mokré nehody nemohou většinou ovlivnit, a proto tresty jen zhoršují stav jejich sebevědomí. Pokud enuréza přetrvá do dospělosti, jsou tito dospělí ohroženi zejména depresí, trvale nízkým sebevědomím a poruchami spánku.
Problémy ve společnosti
Vyloučení z kolektivu a společných akcí je to, čeho se děti trpící pomočováním bojí nejvíce. Méně často se účastní hromadných událostí jako jsou tábory, přespávání u vrstevníků či rodinné dovolené. Enuretici mívají také obavy, že jejich pokoj zapáchá močí, a proto se bojí k sobě pozvat kamarády. To vše k odloučení z kolektivu jen přispívá a má negativní dopad na vývoj dítěte. U dospělých pacientů může pomočování ovlivnit výběr zaměstnání, pracovní výkony i účast na společenských aktivitách.
Odklad nic neřeší
Nejen dítě, ale celá rodina bývá enurézou postižena. Rodiče se nejčastěji obávají právě psychických a sociálních dopadů na vývoj potomka. Zároveň pro ně pomočování znamená práci navíc, například s praním prádla. Pamatujte, že pokud je enuréza včas identifikována a řešena, tyto následky je možné minimalizovat. Máte-li podezření, že potomka trápí tento problém, kontaktujte proto lékaře, aby mohla být léčba zahájena co nejdříve.
Noční mokré příhody jsou nepříjemné u všech (starších) dětí, u dívek či chlapců na prahu puberty to pochopitelně platí dvojnásob. Jak tento choulostivý problém zvládli v rodině Silvie a jejího třináctiletého syna? Kdy si chlapec začal užívat klidný a ničím nerušený spánek? Jak s ním maminka komunikovala, aby enuréza (noční pomočování) negativně neovlivnila jeho psychiku? Co napomohlo, aby chlapec navzdory nočním těžkostem úspěšně absolvoval letní tábor? A proč je tak důležité, aby si rodiče včas uvědomili, že noční pomočování není chybou dítěte?
Maminka pětiletého Vojty se obrátila na dětského lékaře, syn se totiž opětovně začal v noci pomočovat. Rodiče tím byli zaskočení, již zhruba rok totiž podobnou příhodu v noci neměl. Vojtu čekala série různých vyšetření a rodina také začala podrobně vyplňovat pitný a mikční deník.
Noční pomočování je poměrně běžným a většinou nezávažným problémem dětského věku. Únik moči během spánku nijak neovlivňuje zdravý růst dítěte. Epizody nočního pomočování však mohou značně ovlivnit psychiku dítěte i celé rodiny. Rodiče by v žádném případě neměli vinit z pomočování svého potomka nebo sami sebe. Vědomá chyba totiž nebývá ani na jedné straně.
Psychoterapie tvoří nedílnou součást léčby nočního pomočování. Významnou roli přitom nehrají jen vyškolení odborníci, ale i samotní rodiče. Děti by totiž rozhodně neměly být za pomočování trestány, tím se obtíží nezbaví. Naopak je třeba je přiměřeně chválit a být jim oporou.
Ačkoliv je dětská enuréza (tedy počurávání během dne či noci po pátém roce věku) považována za typické psychosomatické onemocnění, odborníci se na tyto obtíže někdy dívají z jiného úhlu. Jak připomínají psychologové, pediatři mnohdy tuto problematiku v psychosomatickém kontextu neřeší a dítě je léčeno pouze v okruhu pediatr–urolog–neurolog. Cílem úspěšné léčby je však mimo jiné zlepšit sebevědomí dítěte, jehož ztráta je téměř vždy důsledkem nepříjemných epizod úniku moči, ať už v rodině, či ve školním kolektivu. Má tedy smysl navštívit s dítětem psychologa?
Léčba nočního pomočování je velmi komplexní záležitostí. Na terapii se nejčastěji podílí odborníci z oboru dětského lékařství. Pediatři však mohou na pomoc povolat rehabilitační pracovníky, psychoterapeuty a v krajním případě i specialisty v oboru chirurgie. Cílem jejich konání je totiž šťastné a suché dítě.
Chcete svému dítěti pomoci?
Nečekejte, až z toho vyroste. Lékař může vašemu dítěti pomoci jeho problém vyřešit.
