Období druhého a třetího roku života dítěte je výjimečné v mnoha aspektech. Dítě je často již schopné kontrolovat vylučování stolice a moči a začíná být vysazováno na nočník. Rady pediatrů na toto téma by se daly shrnout do tří slov: neuspěchat, netrestat a nesrovnávat!
Řada dnešních rodičů se možná i díky dobře míněným, přesto poněkud staromódním radám svých matek a tchyní snaží naučit své dítě chodit na nočník, co nejdříve je to možné. Důvody mohou být praktické, ale též ekonomické – jednoduše se co nejrychleji zbavit plen. Aby si však dítě novou schopnost bez problémů osvojilo, mělo by splňovat následující:
být dostatečně fyzicky i psychicky zralé,
mělo by být schopné vnímat naplněný konečník a močový měchýř a ovládat příslušné svěrače,
batolata připravená na vysazování na nočník umí o své potřebě vyměšování předem povědět,
zralé děti mají ze svých úspěchů souvisejících s nácvikem udržování čistoty radost.
Čistě individuální věc
Čerstvé maminky si často mezi sebou předávají řadu rodičovských zkušeností a chtě nechtě své podobně staré potomky srovnávají. Každé dítě se však vyvíjí individuálně rychle, a pokud jde o schopnost správně používat nočník, rozdíly mezi jednotlivci mohou být mnohaměsíční.
Počůrání netrestat!
Většina odborníků se shoduje, že pokud se má dítě něco naučit, mělo by být spíše pozitivně motivováno (chváleno) než trestáno. Kárání, zesměšňování, výhružky, či dokonce fyzické tresty mohou zapříčinit řadu potíží v budoucnu, a to nejen co se vyměšování týká. Vhodné však není ani okázalé odměňování, zvláště ne ve formě cukrovinek. A dvě doporučení závěrem:
Zahájení nácviku používání nočníku je ideální v letních měsících, kdy dítě nenosí tolik vrstev oblečení.
Vhodné je neopouštět pleny v období, které je pro batole z jiného důvodu náročné – řeč je například o narození sourozence, stěhování či probíhající nemoci.
Pokud se dítě počůrává ještě po pátém roce, měli by jej rodiče vzít k lékaři na vyšetření. To i přesto, že se noční pomočování u pětiletých dětí vyskytuje v 15–20 % případů a s postupujícím věkem tento problém často sám odezní. Na druhé straně je nutné pomýšlet i na jiné možné příčiny pomočování, které je potřeba vyloučit.
Noční enuréza označuje mimovolný únik celého objemu močového měchýře ve spánku. Potíže primárního nočního pomočování se týkají zejména dětí, mohou ale přetrvávat až do dospělosti. Dokdy lze tento problém brát jako nezávažný a kdy už je nutné vyhledat odborníka?
Tábory jsou místem, kam se děti většinou těší. Je tam legrace, účastníci se mezi sebou poznávají a vznikají nová přátelství. Malí enuretici ale mohou mít strach kvůli svému hendikepu na takovou výpravu vyrazit. Poradíme, jak zařídit, aby si i oni mohli podobnou akci v pohodě užít.
Zdědí-li po nás dítě kudrnaté vlasy nebo velké oči, pravděpodobně budeme rádi. Některé geny bychom ale potomkům raději nepředali. Primární noční enuréza patří mezi poruchy, na jejichž vzniku se podílí řada faktorů, geny nevyjímaje.
Ačkoliv je dětská enuréza (tedy počurávání během dne či noci po pátém roce věku) považována za typické psychosomatické onemocnění, odborníci se na tyto obtíže někdy dívají z jiného úhlu. Jak připomínají psychologové, pediatři mnohdy tuto problematiku v psychosomatickém kontextu neřeší a dítě je léčeno pouze v okruhu pediatr–urolog–neurolog. Cílem úspěšné léčby je však mimo jiné zlepšit sebevědomí dítěte, jehož ztráta je téměř vždy důsledkem nepříjemných epizod úniku moči, ať už v rodině, či ve školním kolektivu. Má tedy smysl navštívit s dítětem psychologa?
Počurávání u dětí do 5. roku se děje v důsledku dozrávání nervové soustavy a močového měchýře, jedná se tedy o přirozený vývoj. Pokud se však mimovolní úniky objevují i ve vyšším věku, je namístě vzít dítě na vyšetření k pediatrovi, protože se může jednat o příznak jiného závažného onemocnění.
Chcete svému dítěti pomoci?
Nečekejte, až z toho vyroste. Lékař může vašemu dítěti pomoci jeho problém vyřešit.
