Podle statistik trápí noční pomočování zhruba pětinu dětí starších pěti let. Že se jím skutečně trápí, dokládá příběh malé Natálky.

Ke kamarádům s plenkou?

Zprvu se zdálo, že noční pomočování a spaní s plenkou malé Natálce příliš nevadí. Ani její rodiče nebyli nikterak znepokojeni, zvláště když byli ubezpečeni rodinným lékařem, že se o žádný závažný problém nejedná. Holčička se prý přestane počůrávat, až přijde její čas. Situace se změnila, teprve když bylo Natálce sedm let a začaly přicházet první nabídky na noční přespání u kamarádů, o něž Natálka velmi stála.

Frustrace a zklamání

Přes veškerou snahu rodičů podpořit Natálku v nočních návštěvách toalety byl její spánek natolik hluboký, že se každé ráno budila s promočenou plenkou. Pokus o odvyknutí od plen vedl jen k další frustraci a vyčerpání rodičů, kteří každou noc převlékali mokrou postýlku a dennodenně prali znečištěné povlečení. Přestože se snažili zůstat trpěliví a podporující, malá Natálka zažívala každé ráno další a další zklamání. Problém se začal odrážet na její duševní pohodě, což rodinu vedlo k opakované návštěvě lékaře.

Přečtěte si také rozhovor s praktickou lékařkou pro děti a dorost MUDr. Marií Kmoníčkovou, která se dlouhodobě zabývá problematikou sekundární enurézy.  

Více informací, blíže k cíli

Natálka byla lékařem odeslána na speciální vyšetření, která prokázala nízkou kapacitu jejího močového měchýře, jeho hyperaktivitu a zvýšenou tvorbu moči během noci. Její maminka se začala o problém více zajímat a mimo jiné zakoupila knihu určenou pro děti trpící nočním pomočováním a společně s Natálkou si ji pečlivě pročítala. Informace, které se z ní dozvěděla, byly uklidňující. Rodina najednou nebyla na problém sama a získala reálnou naději, že problém může být krok po kroku vyřešen. Cenné znalosti nabyla také prostřednictvím edukačních webů, které se nočním pomočováním zabývají.

Natálka se suchých nocí dočkala ve svých devíti letech. Podle její maminky to bylo díky kombinaci několika faktorů, které nakonec vedly k úspěchu – léků získaných od specialisty, praktických kroků nastíněných v knize, která se jim dostala do rukou, a v neposlední řadě podpoře charitativní linky, pomocí níž dobrovolníci radí rodičům, jak se s nočním pomočováním vypořádat. Ale co je nejdůležitější – suché noci pomohly Natálce znovu získat tolik důležité sebevědomí.

(veri)

Zdroj:

https://www.eric.org.uk/angelas-story

Čtěte dále

Rozhovor se specialistou na téma pomočování dětí

Poslechněte si rozhovor se specialistou na pomočování dětí. Host MUDr. Zdeněk Dítě mluví o tom, jak pomoci starším dětem s vyřešením problému nočního pomočování.

Šest tipů, aby dítě zvládlo noc mimo domov v suchu

Pomočování čili enuréza je problém, který se týká téměř každého pátého dítěte. Doma bývá nepříjemné, ale co teprve tehdy, když chce dítě přespat u kamaráda? Můžete mu jako rodič pomoci?

Žlutý květ malé enuretiky vítá!

Prázdniny dětí, které trpí enurézou, mohou být někdy trochu náročnější. Příčinou bývá strach vypravit se mimo domov. A když už na tábor či podobnou akci vyrazí, sužuje je stres z možného selhání a posměchu. Se Žlutým květem se malý enuretik ničeho bát nemusí.

Příběh Petra aneb má smysl léčit noční pomočování dítěte s psychologem?

Ačkoliv je dětská enuréza (tedy počurávání během dne či noci po pátém roce věku) považována za typické psychosomatické onemocnění, odborníci se na tyto obtíže někdy dívají z jiného úhlu. Jak připomínají psychologové, pediatři mnohdy tuto problematiku v psychosomatickém kontextu neřeší a dítě je léčeno pouze v okruhu pediatr–urolog–neurolog. Cílem úspěšné léčby je však mimo jiné zlepšit sebevědomí dítěte, jehož ztráta je téměř vždy důsledkem nepříjemných epizod úniku moči, ať už v rodině, či ve školním kolektivu. Má tedy smysl navštívit s dítětem psychologa?

Jde „mokrým nocím“ vůbec zabránit?

Pomočování má na psychiku dětí daleko větší dopad, než si většina dospělých uvědomuje. Je proto zásadní pokusit se problém vyřešit. Nejdůležitějšími figurami ve hře jsou pečlivý lékař a pohodový rodič.

Rodiče se styděli, že se jejich 12letý syn počurává

Ještě v páté třídě na základní škole se Martin jednou až dvakrát týdně v noci počural. Odmítal proto jezdit na jakékoliv hromadné akce spojené s nočním přespáváním. Situace se postupně začala měnit až po návštěvě specialisty.