Tato většinou hlavní prázdninová aktivita bývá pro dítě vždy velkým zážitkem a nejrůznější vzpomínky mu zůstávají až do dospělosti. Jak zařídit, aby se dítko s nočním pomočováním těšilo na tábor i příští rok?

Máte potomka trpícího nykturií? Doma jste již konečně vše zvládli a noční pomočování není problém, ale možná váháte, zda můžete dítě poslat na tábor. Pokud máte v domácím prostředí vše pěkně natrénováno, jistě stojí za to, troufnout si i na nové prostředí. 

Komunikace a správný výběr

Základem úspěchu je správný výběr kempu se zkušenými vedoucími. Hlavní je praktikantovi, který bude mít dítě na starost, nic nezatajovat, naopak o stavu věci ho (přestože doma již vše perfektně zvládáte) co nejvíce informovat. Právě jemu byste měli předat veškeré své dosavadní zkušenosti, a tedy i pokyny, jak případným nepříjemnostem předcházet. Je však vhodné vést diskuzi bez přítomnosti dítěte, aby se zbytečně necítilo trapně před cizím člověkem. Stačí jej jen ujistit, že vedoucí je mu pomocníkem v případě nehody a zároveň je potřeba ho poslouchat.

Kamarádi, kteří pomohou

Pokud je to možné, je dobré, aby dítě spalo ve stanu či chatce buď přímo se sourozencem, který je na vše zvyklý z domova, vzdálenějším příbuzným, či blízkým kamarádem. Ostatní děti si pak v případě nehody ani nevšimnou, že se děje něco neobvyklého.

Režimová opatření

Snažte se co nejvíce adaptovat rodinné zvyky na prostředí tábora a poučte vedoucího či praktikanta o následujícím:

• Ať má dítě v průběhu dne dostatek tekutin, ale večer ať již nic nepije.
• Je zapotřebí dohlédnout na to, aby si jedinec s nykturií došel před spaním na záchod, případně ho v průběhu noci vzbudit a odvést ho tam. 
• Zajistěte snadný noční přístup dítěte k toaletě a vybavte ho baterkou.
• Pro jistotu přibalte jednorázové podložky na lůžko.
• Prodiskutujte s lékařem možnost používání plenek na táboře. Dítě by se cítilo bezpečněji, ale v některých případech mohou být pleny krokem zpět ve vašem trpělivém tréninku. 
• Buďte dítěti oporou a povzbuzujte ho.

Nic není nemožné, pokud jste vy, ale hlavně váš potomek motivováni. Pozitivní přístup udělá mnohé a děti jsou leckdy v cizím prostředí šikovnější, než si myslíte. Je však dobré vše dopředu promyslet a zejména probrat s osobou, jež bude za dítě přímo zodpovědná.

(bak)

Zdroj:
Rennee A. Alli: „Tipy na prevenci nočního pomočování“, 2014

Čtěte dále

Noční pomočování v pubertě a dospělosti: Co za tím vězí?

Většina z nás si noční pomočování spojuje pouze s malými dětmi, které ještě nejsou školou povinné. Ve skutečnosti ovšem není tento nepříjemný problém věkově omezen. Podle studií se týká až 3 % dospívajících a až 2 % dospělých. Zároveň existují předpoklady, že výsledné číslo bude ještě větší, protože velká část lidí se o potížích stydí mluvit.

Vaše dítě se v noci počurává – jak o tom mluvit s okolím?

Vyplatí se o nočním pomočování dítěte s okolím mluvit, anebo je lepší držet informace pod pokličkou? A když už se rozhodnete mluvit, co je důležité zmínit?

Rodiče dětí, které se počůrávají – nezapomeňte pečovat i o sebe!

Neustále přemýšlíte, jak pomoct vašemu dítku, a přitom už sami nevíte, kde vám hlava stojí? Myslete i na sebe!

Počůrávání v dětském věku není jen o mokrém prostěradle

Do pěti let věku zvládne udržet moč ve dne i v noci kolem 85 % dětí. Pokud však pomočování přetrvává i po pátém roce, je na čase vyhledat odbornou pomoc. Problém jednak může značit závažnější zdravotní potíže, na straně druhé navíc bývá spojen se sociálním stresem.

Nikolka se i v sedmi letech několikrát týdně v noci počurávala

Na preventivní prohlídce u praktického dětského lékaře v sedmi letech dívčina maminka uvedla, že se její dcera zhruba třikrát až čtyřikrát týdně v noci pomočuje. Problémy se zhoršují, když je dívka nemocná, unavená či ve stresu. Bez plen přes den je přitom od dvou a půl roku věku. Rodiče dříve obtíže neřešili, protože nevěřili, že nějaké řešení existuje. Také se za dceřiny nehody trochu styděli.

Třináctiletý syn se v noci občas počůrá. Říkám mu, že se nemá za co stydět

Noční mokré příhody jsou nepříjemné u všech (starších) dětí, u dívek či chlapců na prahu puberty to pochopitelně platí dvojnásob. Jak tento choulostivý problém zvládli v rodině Silvie a jejího třináctiletého syna? Kdy si chlapec začal užívat klidný a ničím nerušený spánek? Jak s ním maminka komunikovala, aby enuréza (noční pomočování) negativně neovlivnila jeho psychiku? Co napomohlo, aby chlapec navzdory nočním těžkostem úspěšně absolvoval letní tábor? A proč je tak důležité, aby si rodiče včas uvědomili, že noční pomočování není chybou dítěte?