Péče o dítě trpící pomočováním nebývá vždy úplně snadná doma, natož v cizím prostředí. Dospělí často mívají tendence potomka raději nikam nepouštět. Jenže to je chyba. Téměř vždy lze najít způsob, jak výlety nebo třeba lyžařský kurz naplánovat tak, aby to dítě zvládlo i samo, bez rodičů.

1. Základní a nejdůležitější je nezapomenout léky. Jen vy umíte zvážit, jestli váš potomek zvládne užívat prášky sám, nebo bude lepší je odevzdat učiteli. Jistě víte, zda se doma dítě o léky zajímá a jestli konzumaci připomínáte vy jemu nebo ono vám.
2. Pokud budou děti spát ve standardních lůžkovinách, dejte enuretikovi s sebou nepropustný potah na matraci – dodá mu klid a jistotu. Domluvte s rodičem některého z kamarádů, že bude s vaším dítětem sdílet pokoj. Zařiďte, aby o problému věděl, nesmál se při případné nehodě a nevyprávěl o ní ostatním.
3. Pokud budou školáci spát ve spacáku, pořiďte do něj vložku. Přesněji řečeno vložky dvě. Pokud jedna zvlhne, dá se snadno přeprat a usušit a dítě může zatím používat druhou.
4. Zabalte potomkovi s sebou dostatek teplého oblečení, aby neprochladl. Také několik pyžam a „záchranné“ kalhotky. Pokud dobře vyberete, nemusí nikdo poznat, že je nosí.
5. Upozorněte své dítě na to, že i v cizím prostředí si musí před spaním dojít na záchod. Vybavte ho spolehlivou svítilnou, aby se nebálo tam vyrazit kdykoli, i v noci, přestože třeba neví, kde najde vypínač.
6. Pokud se malý enuretik bojí, jak vše sám zvládne, podpořte ho, jak můžete. S léky a dobrou výbavou by to neměl být problém. Navíc tato zkušenost může významně posílit sebevědomí dítěte.
7. Zajímejte se předem o formu ubytování. Budete samozřejmě chtít, aby bylo možné alespoň základním způsobem přeprat prádlo a usušit je. Pokud budou tyto možnosti omezené, promluvte si s učitelem, jak by v daném prostředí případné selhání řešil.
8. Na první pohled banální, ale pro dítě důležité, je dát mu s sebou oblíbenou hračku nebo polštářek, aby se v cizí posteli cítilo dobře. Pokud se obáváte, že se mu bude stýskat, přibalte dostatek zábavy – například časopisy a nějakou deskovou hru.

(pez)

Zdroje:
http://bodyandhealth.canada.com
www.streetdirectory.com

Čtěte dále

Řešíte doma opakovaně „mokré nehody“? Hledejte příčinu!

Promočená postel a nešťastné dítě. To je obrázek známý mnoha rodinám. Pomočování neboli enuréza je častým, ale naštěstí spíše přechodným stavem. Pokud zmizí do 5. roku věku potomka, většinou se nejedná o závažný problém. Které děti mohou být vznikem enurézy ohroženy a proč?

Trpí vaše dítě nočním pomočováním? Zkuste doplnit klasickou léčbu alternativou

Noční pomočování značně zatěžuje psychiku dítěte i celé rodiny. Není tedy divu, že rodiče často vyhledávají odbornou pomoc. Kromě léty prověřené klasické léčby existují i alternativní metody, které mohou zmírnit obtíže spojené se samovolným únikem moči během spánku.

Třináctiletý syn se v noci občas počůrá. Říkám mu, že se nemá za co stydět

Noční mokré příhody jsou nepříjemné u všech (starších) dětí, u dívek či chlapců na prahu puberty to pochopitelně platí dvojnásob. Jak tento choulostivý problém zvládli v rodině Silvie a jejího třináctiletého syna? Kdy si chlapec začal užívat klidný a ničím nerušený spánek? Jak s ním maminka komunikovala, aby enuréza (noční pomočování) negativně neovlivnila jeho psychiku? Co napomohlo, aby chlapec navzdory nočním těžkostem úspěšně absolvoval letní tábor? A proč je tak důležité, aby si rodiče včas uvědomili, že noční pomočování není chybou dítěte?

Trpí vaše dítě nočním pomočováním? Rozhodně v tom není samo

Noční pomočování je považováno za normální až do pěti let věku dítěte. Ani později však není výjimkou. Možná se budete divit, kolik rodin se s těmito problémy potýká.

Vaše dítě se v noci počurává – jak o tom mluvit s okolím?

Vyplatí se o nočním pomočování dítěte s okolím mluvit, anebo je lepší držet informace pod pokličkou? A když už se rozhodnete mluvit, co je důležité zmínit?

Silná pětka pro zvládnutí nočního pomočování

Léčba nočního pomočování je velmi komplexní záležitostí. Na terapii se nejčastěji podílí odborníci z oboru dětského lékařství. Pediatři však mohou na pomoc povolat rehabilitační pracovníky, psychoterapeuty a v krajním případě i specialisty v oboru chirurgie. Cílem jejich konání je totiž šťastné a suché dítě.