Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. To platí i při výběru volnočasových aktivit. Nelze ovšem potomka nutit dělat něco, co ho nebaví nebo při čem se necítí dobře.

Pro každého, tedy i pro dítě trpící nočním pomočováním, je nejlepší, když žije stejně jako jeho vrstevníci. Pokud je dobrá spolupráce mezi rodiči a školou, není důvod, proč by se nemohlo účastnit dětských kroužků. V drtivé většině případů se děti při těchto aktivitách nepomočí. Dojde-li k „nehodě“, která se ostatně může přihodit každému, lze pak situaci za pomoci informovaného dospělého diskrétně zvládnout.

Důležitá je podpora i čas 

Je třeba mít na paměti několik důležitých věcí. Pokud má dítě školu až do odpoledne, nepřetěžujte ho ve stejný den navíc ještě kroužkem. Ujistěte se, že mu zbývá čas na domácí úkoly a má dostatek spánku, který je rozhodující pro zdravý vývoj. Povzbuzujte svého potomka, aby si vybral činnost, o níž si myslí, že ho bude bavit. Dětství je totiž nejvhodnějším obdobím pro poznávání nových zájmů. 

Nabídnout, ale nenutit 

Při výběru zájmového kroužku se držte následujících pravidel.

• Nejlepší aktivitou je ta, která dotyčného opravdu baví a zajímá.
• Pokud je vaše dítě dost staré, aby vyjádřilo zájem o určitou činnost, naslouchejte mu.
• Existují kroužky, které jsou zdarma nebo se slevou na první ukázkovou hodinu. Je to určitě skvělý způsob, jak zjistit, zda se bude dítě rádo účastnit. Definitivní rozhodnutí je pak už zcela na něm. 
• Sežeňte si z internetu nebo od známých co nejvíce informací o různých kurzech v okolí a seznamte s nimi potomka. Umožněte mu projevit svůj názor.
• Pokud pediatr nebo učitel vašeho dítěte navrhl účast na určité činnosti ze zvláštního důvodu (např. kvůli častějšímu pohybu), ale potomek nemá zájem, je žádoucí zkusit mu v novém kroužku najít kamaráda nebo mu slíbit rozumnou odměnu. Nikdy ho však do činnosti násilím nenuťte.

Trpělivost se vyplácí 

Každé dítě má své silné a slabé stránky. Mimoškolní aktivity jsou vhodným způsobem, jak rozvíjet soubor jeho dovedností a minimalizovat případné nedostatky v přátelské a uvolněné atmosféře. Při výběru kroužku udržujte svá očekávání realistická. Uvědomte si, že budete možná muset vyzkoušet celou řadu různých typů aktivit, než najdete něco, co si vaše dítě skutečně zamiluje.

(hah)

Zdroje:
www.care.com
www.stripky.cz

Čtěte dále

Noční pomočování náctiletých: probuzení lze nacvičit

Přestože se problém nočního pomočování týká především menších dětí, v malém procentu přetrvává až do období dospívání nebo i déle. Čím si mohou dospívající sami pomoci, aby co nejdříve začali trávit noci v suchu?

Jaká vyšetření vás mohou čekat, pokud se vaše dítě stále počůrává?

Pokud se dítě počůrává ještě po pátém roce, měli by jej rodiče vzít k lékaři na vyšetření. To i přesto, že se noční pomočování u pětiletých dětí vyskytuje v 15–20 % případů a s postupujícím věkem tento problém často sám odezní. Na druhé straně je nutné pomýšlet i na jiné možné příčiny pomočování, které je potřeba vyloučit.

Žlutý květ malé enuretiky vítá!

Prázdniny dětí, které trpí enurézou, mohou být někdy trochu náročnější. Příčinou bývá strach vypravit se mimo domov. A když už na tábor či podobnou akci vyrazí, sužuje je stres z možného selhání a posměchu. Se Žlutým květem se malý enuretik ničeho bát nemusí.

Netrestejte potomka za mokrou postýlku! Možná za to mohou geny

Potíže s nočním pomočováním dítěte řeší v mnoha rodinách. Ne vždy však v klidu a s pochopením. Než začnete příště zvedat hlas, zapřemýšlejte, zda se podobné nehody nestávaly kdysi i vám. Enuréza totiž může být dědičná.

Šest tipů, aby dítě zvládlo noc mimo domov v suchu

Pomočování čili enuréza je problém, který se týká téměř každého pátého dítěte. Doma bývá nepříjemné, ale co teprve tehdy, když chce dítě přespat u kamaráda? Můžete mu jako rodič pomoci?

Příběh Petra aneb má smysl léčit noční pomočování dítěte s psychologem?

Ačkoliv je dětská enuréza (tedy počurávání během dne či noci po pátém roce věku) považována za typické psychosomatické onemocnění, odborníci se na tyto obtíže někdy dívají z jiného úhlu. Jak připomínají psychologové, pediatři mnohdy tuto problematiku v psychosomatickém kontextu neřeší a dítě je léčeno pouze v okruhu pediatr–urolog–neurolog. Cílem úspěšné léčby je však mimo jiné zlepšit sebevědomí dítěte, jehož ztráta je téměř vždy důsledkem nepříjemných epizod úniku moči, ať už v rodině, či ve školním kolektivu. Má tedy smysl navštívit s dítětem psychologa?