Farmakologická a jiná léčba
Léčba a podpora
Léčba enurézy je interdisciplinárním problémem, na jehož řešení by se měl podílet pediatr a další specialisté. Dětský lékař přichází do kontaktu s dítětem jako první, proto je důležitá jeho erudice a zájem o aktivní řešení problému. Podle povahy onemocnění se mohou léčby účastnit i další odborníci jako dětský nefrolog, dětský urolog, případně dětský psycholog. Vždy platí, že základní podmínkou úspěšné léčby je pozitivní motivace všech zúčastněných. Lékař se neobejde bez trpělivosti pacienta, rodičů i ošetřujícího personálu.
I když enuréza často samovolně ustoupí (o 15 % ročně), aktivní terapie je potřebná zejména z důvodu možných psychických následků. Enuréza je nemoc, kterou lze účinně a efektivně řešit. Přesto se mnozí rodiče stydí svěřit lékaři s tímto onemocněním, čímž mohou zanedbat tento závažný a řešitelný problém!
Farmakologická léčba
Základem léčby je úprava příjmu tekutin a močení spolu s podáváním léků snižujících noční tvorbu moči. Podávají se většinou těsně před spaním ve formě rozpustných tablet (melt). Tyto léky jsou první volnou pro léčbu nočního pomočování díky své účinnosti a rychlému nástupu účinku, který je téměř okamžitý. Rodiče dětí, u nichž je navržen tento typ léčby, mají být informováni, že jejich potomek nesmí již hodinu před podáním a osm hodin po podání léků přijímat žádné tekutiny. Další skupinu tvoří léky oslabující křečovité stahy močového měchýře. Tato léčba se podává u dětí se složitějšími formami poruchy funkce močových cest spojenými s jejich vyšší aktivitou a často i denními problémy
Jiná léčba
Při nefarmakologické léčbě se používá signalizační zařízení, tzv. enuretický alarm. Jde o senzor určený do lůžka či prádla dítěte, který by měl při kontaktu s tekutinou (močí) zvukovým signálem dítě probudit. Pro úspěšnou léčbu je však třeba, aby dítě po zaslechnutí signálu okamžitě vstalo a domočilo se na WC. Tato varianta léčby není tolik oblíbená, protože zvukový signál probudí celou rodinu včetně sousedů a nástup účinku je až po několika týdnech. Samovolně se problém vyřeší každým rokem zhruba u 15 % pomočujících se dětí i bez léčebných opatření.